Centrum sociálních a zdravotních služeb (CSZS) funguje pět let. V současné době jsou v popředí zájmu domov seniorů a pečovatelská služba, které nedávno procházely určitou změnou. „Samozřejmě nesmíme zapomenout na ostatní střediska, která tvoří nedílnou součást sítě sociálních služeb v Příbrami: azylový dům, středisko terénních služeb, nízkoprahové denní centrum a noclehárna. Dále máme dětské skupiny a rehabilitační stacionář a spadají pod nás také protialkoholní stanice a sociální poradna,“ říká ředitel příspěvkové organizace Tomáš Cipra.

 

O kolik klientů se staráte a které služby jsou nejžádanější?

Řádově lze mluvit o 2000–3000 klientů ročně. Aktuálně evidujeme například velký zájem na sociální poradně, což bylo způsobeno novelizací insolvenčního zákona. Pokud jde o domov seniorů, máme v pořadníku dlouhodobě přibližně 250 neuspokojených žádostí. Zvyšuje se zájem o pečovatelskou službu, protože populace jednoznačně stárne, a přibývá tak lidí, kteří potřebují komplexní péči. Nárůst je patrný už nyní a trend do budoucna bude zřejmě sílit. V zimním období přichází mnohem více lidí do nízkoprahového denního centra a noclehárny na Rynečku, což například i přímo ovlivňuje práci střediska terénních služeb. Markantní zájem je i o služby azylového domu.

 

Pracuje se s klienty nízkoprahu a noclehárny i přes léto, nebo do centra nedocházejí?

V zimě je našlapáno až ke stropu a snažíme se je oslovit i s dalšími službami. V létě zájem klesá, protože – když to řeknu jednoduše –, mohou pít a spát venku. Nízkoprahové centrum je (a má být) kontaktní pracoviště, které poskytuje službu ambulantně. Zpočátku to malinko vypadalo jako pobytová služba, ale museli jsme utáhnout opasky. I když je to skoro nejnižší forma poskytování sociální služby, tak i ta má pravidla, jež se musí dodržovat.

 

Klesá v Příbrami problém s bezdomovectvím?

Samotné bezdomovectví je na konstantní úrovni. Větší potíž je to s lidmi, kteří jsou dobrovolnými bezdomovci, a nechtějí využívat služba nízkoprahu, kde platí určitá pravidla. Ti jsou pak vidět po Příbrami a lidé se ptají, proč se s nimi nic nedělá.

 

A proč?

Protože prostě nechtějí a nemůžete je k tomu nutit. Sociální služby fungují na bázi dobrovolnosti.

 

Jednou ze žádaných služeb je domov seniorů, jehož kapacita je obsazena na 100 procent. V jaké fázi je příprava nového domu v Žežické ulici?

Nový dům bude fungovat jako detašované pracoviště současného domova seniorů a zaměří se na nesoběstačné osoby, respektive pro osoby upoutané na lůžku, vyžadující celodenní péči. Projekt je hotový, proběhne veřejná zakázka na dodavatele a stavět by se mohlo začít v polovině roku. Kapacita bude 20 lůžek. Panu starostovi se podařilo vyjednat podporu Středočeského kraje, což v budoucnu zajistí snazší zařazení mezi dotovaná zařízení.

 

Jak je vlastně centrum financováno?

Třetinu finančních prostředků poskytuje Středočeský kraj, třetinu představují vlastní zdroje a zbytek tvoří příspěvky od zřizovatele, tedy města Příbram. Do konce srpna 2022 máme zajištěno prakticky financování celého centra, což se podařilo i vlivem napsání doplňkových dotačních žádostí. Otázka je, co se bude dít do budoucna, protože se potýkáme s interpretací, že Příbram je z hlediska krajské sítě přeúvazkovaná. Další otázkou z hlediska financování zůstává, jakým směrem se bude ubírat koncepce Dětských skupin, která je v současné době taktéž v popředí.

 

Přeúvazkovaná znamená, že máte moc zaměstnanců?

Na počet obyvatel Příbrami je tu tabulkově příliš mnoho sociálních pracovníků.

 

Do tohoto počtu se zahrnují i soukromé subjekty, které poskytují sociální služby?

Vždy se to posuzuje celkově za kraj plus město, tedy kolik sociálních služeb je začleněno do středočeské sítě. Počítají se pracoviště a služby, které mají registrovány lůžka a vlastní sociální pracovníky.

Jak ostatně spolupracujete s dalšími subjekty, které v Příbrami poskytují sociální péči?

Příbram má velmi propracovaný systém sociálních služeb a jednotlivé subjekty úzce kooperují. V minulosti už bylo přetrháno možné duplikování práce, služby se tedy nepřekrývají, ale vzájemně doplňují. Na klienta se díváme takzvaně kauzálně a každá služba mu může nabídnout specifickou a přesně definovanou pomoc.

 

Třetinu financí čerpáte z vlastních zdrojů. Co tvoří tento balík prostředků?

Jsou to úhrady ze strany klientů za služby, které jsou zpoplatněné. Svým způsobem sem můžeme zařadit i projekty podpořené Evropskou unií, jejichž prostředky jsou nenárokové a píšeme na ně žádosti.

 

Které projekty placené z evropských fondů jsou aktuální v běhu?

Jeden pokračuje na terénní programy pro jednotlivce. Další navazuje na sociální poradnu a řeší zadluženost klientů. A sociální poradna slavila obrovský úspěch, protože si sama napsala jeden inovativní projekt. Jde o průvodce rozvodem, jehož cílem je snížit dopad rozchodu parterů především na děti.

Pokud se tedy nic nezmění, máte finanční výhled na tři roky a můžete s těmito prostředky počítat?

Město dalo v poslední době jasně najevo, že chce, aby příspěvkové organizace byly finančně podstatně soběstačnější. Dále před námi stojí otázka, jak bude systém nastaven v roce 2022. Letos na podzim bude totiž krajská síť sociální péče převedena pod Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Vznikne garantovaná síť, která bude stálá do roku 2022. Z MPSV pak bude na základě určitých pokynů docházet k přehodnocení nastavení celé struktury. Bude se to týkat metodiky, financí a také toho, zda úvazky, které máme, odpovídají reálné potřebě. Jsou to dvě obrovské změny v poslední době – jednak nám pomalu končí programové období a jednak dochází k tomuto překlápění středočeské krajské sítě pod MPSV.

 

Pocítí změny klient?

V současnosti by to nemělo být nijak patrné. Tvůrci reorganizace argumentují tím, že by se měla zjednodušit administrativa a v některých případech snížit výdaje.

 

To je tedy jedna velká změna. K transformaci služeb ale došlo vloni i v rámci samotného CSZS. O co se jednalo?

Transformace nebo restrukturalizace se týkala téměř výhradně pečovatelské služby. V roce 2018 jsme se přihlásili do projektu, který cílil na to, aby se více podporovala terénní práce. V Příbrami, a nejen zde vidíme velký problém v tom, že populace stárne a lidé potřebují komplexní péči. Nicméně cílem je, aby byla podporována terénní služba, lidé mohli co nejdéle zůstávat v přirozeném prostředí a nemuseli využívat pobytové služby. Transformace způsobila, že kolegyně z pečovatelské služby doopravdy cílí na komplexní péči o člověka a lidé mohou zůstávat ve svém domácím prostředí. V tomto směru je zajímavé, že se pomalu mění struktura seniorů. Více a více přicházíme do kontaktu s další cílovou skupinou, a to jsou nízkopříjmoví senioři. Často sice chtějí zůstat v přirozeném prostředí, ale nemají prostředky, aby si financovali vlastní bydlení. Dostávají se do domova s pečovatelskou službou, čímž se částečně řeší jejich sociální situace, protože je tam třeba nižší nájem. Ironií však je, že když se dostanou do domova s pečovatelskou službou, tyto pečovatelské služby nemusí čerpat. Bývají naprosto soběstační, jen prostě nemají peníze a jsou v sociálně tíživé situaci. I z toho vyplývá, že se přirozeně mění tradiční podoba domů s pečovatelskou službou.

A nestačí systém sociální podpory v podobě doplatků na bydlení?

Doplatky na bydlení a podobné příspěvky nejsou tak vysoké, aby se lidem zásadně zlepšila sociální situace. Myslím si, že do příštích let budou třeba oficiálně existovat sociální byty pro osoby v důchodovém věku.

 

Když se ještě vrátíme ke zmiňované transformaci, co konkrétně znamenala pro vaše klienty?

Transformace začala tak, že jsme nejdříve sledovali vytíženost pečovatelek, zjišťovali jsme, co kdo konkrétně dělá, a celou situaci jsme konzultovali s metodikou Středočeského kraje i v rámci projektu Žít doma, do kterého jsme byli přihlášeni. Uvědomili jsme si, že práce pečovatelek a jednotlivé úkony jsou hrozně rozdrobené. Pečovatelská služba také v jednu chvíli suplovala komerčně běžně dostupný servis. Někdy fungovala jako úklidová firma, jindy jako levnější vývařovna. Dokonce před třemi lety jsme se ocitli v situaci, kdy jsme měli stop stav na poskytování obědů. Prostě došly kapacity. Abychom tuto situaci změnili a mohli poskytovat péči lidem, kteří to opravdu potřebují, museli jsme přehodnotit smlouvy v souladu se základní premisou, že sociální služba nemá suplovat komerčně dostupnou službu. Když si člověk odebíral například jeden oběd týdně, potom jsme se museli ptát, jak si zajišťuje stravování po zbylé dny. A ukázalo se, že má možnost si obstarat oběd i pro ten jeden den. Tím jsme mohli službu více konsolidovat a nasměrovat ji k těm, kteří se o sebe opravdu nepostarají.

Základní hierarchie je jednoduchá: Nejdříve by měla pečovat rodina. Když to nejde, nastupuje komerčně dostupná služba. A když v regionu není nebo člověk nedisponuje finančními prostředky, přichází sociální služba hrazená z veřejných prostředků. Důvod, proč to tak musí být, je jednoduchý: Sociální služba je velmi přívětivá pro klienta, ale zároveň je velmi nákladná pro veřejné rozpočty. Musíme se zaměřovat na ty, kteří péči opravdu potřebují.

 

Změna vzbudila dost nevole…

Tradiční pojetí fungovalo tak, že člověk se dostal do domu s pečovatelskou službou a získal nabídku služeb, ze kterých si mohl vybírat. Klienti, kterých se transformace dotkla negativně, samozřejmě nemohli za to, že v minulosti měli tuhle možnost. Bylo mi líto, že jsme museli v některých případech omezit služby.

Chtěl bych zdůraznit, že pečovatelka je specializovaná pracovnice, která se odborně zabývá klientem. Není to uklízečka. Díky tomu, že se nám trochu uvolnily ruce, mohli jsme zacílit na klienty, kteří naše služby opravdu potřebují nebo automaticky chtěli do domova seniorů. Už dnes vidíme, že se u stávajících klientů podařilo rozšířit například aktivizační činnosti, a tak zajišťovat komplexní péči a podporu.

Platí, že v sociálních službách má být solidarita. Když si něco obstarám sám, měl bych službu přenechat někomu, kdo to nezvládá. Pečovatelka dnes – bez cestování a administrativy – tráví čistých 5,5 hodiny práce výhradně pro klienta, což je perfektní.

 

Kolika lidí se změna dotkla?

Týkalo se to asi 110 lidí z přibližně 1300 klientů.

Jeden z trendů je stárnutí populace. Jak město nebo stát může přistoupit k tomu fenoménu?

Samotné město dělá spoustu věcí – podpora a financování sociálních služeb a samozřejmě problematika bydlení. Příbram udělala maximum, systémové řešení je však na straně státu. Z mého pohledu by se pozornost měla zaměřit více na příspěvek na péči.

 

Je dostatečně pokryta sociální oblast a potřeby občanů, nebo v Příbrami existují nějaké rezervy?

Zcela seriózně jsme se s krajem zabývali tím, jestli má cenu postavit chudobinec, protože opravdu narůstá počet seniorů, kteří nemají na bydlení. Co se týká pokrytí samotných sociálních služeb, myslím, že prostor je vyplněn, aniž by služby byly nějak předimenzované. Individuální odchylky budou vždy, ale celkově jsme připraveni pomoci lidem v mnoha ohledech – s dluhy, rodinnou krizí, výchovou dětí, akutní potřebou bydlení a podobně.

 

Přispělo množství služeb, které v Příbrami jsou, k podchycení kritických případů, jež se pak nerozvinou do katastrofálních měřítek? Ať se to týká dluhů, bydlení, problémů s dětmi…

Rozhodně. Občas vznikne strašný průšvih – objeví se žena se dvěma dětmi na ulici a rychle hledáme možnosti. Ale výhoda je, že se realizují takzvané případové konference. Ke klientovi se přistupuje komplexně, přesně se definuje, co má udělat, přítomni jsou klíčoví pracovníci a postupuje se ve vzájemné shodě. Případová konference má pro sociální pracovníky obrovský preventivní význam. Často se pak s klientem případové konference rozloučíme, protože díky takové pomoci dokázal svou situaci zvládnout. V tomto ohledu musím smeknout před tím, jak efektivně dokážou příbramští sociální pracovníci pomoci lidem v často bezvýchodné situaci.

 

Nakolik je sociální oblast zajímá z hlediska zaměstnání? Pokud se mladý člověk rozhoduje o svém budoucím povolání, je sociální sféra perspektivní oblast pro seberealizaci?

Výhoda sociální práce je, že vždy budete mít práce až nad hlavu. (směje se) Sociální služby obsahují spoustu pozic a možností, čemu se věnovat. Člověk, který se chce dále rozvíjet, tu má velkou šanci.

 

Je nutné mít zkušenosti z terénu?

Pokud chce někdo dělat třeba jen metodiku, musí mít základ v přímé práci. Nutným předpokladem je určitá míra empatie nebo snaha pomáhat. Člověk se naučí komplexně posuzovat spoustu věcí a protože má ze zákona povinnost dalšího vzdělávání po teoretické i praktické stránce, neustále se rozvíjí. Vydržet pět let v sociálních službách představuje velkou školu. Taky bych řekl, že člověku to změní chování, třeba dynamiku prožívání sebe samého. Pokud se chcete rozvíjet a máte cit pro ostatní, pak je sociální práce jasná volba.

Stanislav D. Břeň

 

Tomáš Cipra

Centrum sociálních a zdravotních služeb vede z pozice ředitele přes jeden rok. Předtím zde působil jako vedoucí střediska terénních služeb. Jeho předchozím působištěm byla nezisková organizace Rubikon Centrum, která pomáhá zejména odsouzeným s návratem do běžného života. Pracoval pro ni nejdříve v Praze a poté vedl příbramskou pobočku. Vystudoval andragogiku.