Díky iniciativě jedné z maminek se děti z Mateřské školy Rybička vydaly na návštěvu denního stacionáře Alka. Zkušené lektorky si pro ně připravily tvořivé aktivity v keramické dílně a muzikoterapii. Nešlo však jen o zábavu – hlavním cílem bylo přirozeně a citlivě přiblížit dětem svět lidí s postižením.

Ještě před odjezdem jsme si s dětmi ve třídě povídali o tom, kam jedeme, koho v Alce potkáme a proč. Děti se zajímaly: „Co se jim stalo? Jak budou vypadat? Jak to tam vypadá, když někdo jezdí na vozíku?“ Diskusi jsme zakončili důležitým poselstvím: že smát se někomu, kdo mluví nebo vypadá jinak, není správné. Děti naslouchaly s vážností a porozuměním. 

V Alce jsme se rozdělili do dvou skupin, jedna se věnovala keramice, druhá muzikoterapii. Děti navázaly kontakt s klienty přirozeně a bez znatelného ostychu. V keramické dílně se učily pracovat s hlínou, zatímco v hudební části nás maňásci provedli světem lidových písní. Na hudební nástroje hráli spolu s dětmi i dívka a chlapec na invalidním vozíku. Atmosféra byla srdečná, plná radosti a vzájemného respektu. 

Po návratu jsme se zastavili v parku a společně reflektovali zážitky. Ptala jsem se: „Měli lidé v Alce radost, že nás vidí?“ Děti se shodly, že ano – usmívali se. A to je pro děti silná zpětná vazba. Kdybychom si o životních překážkách jen povídali ve třídě, děti by mohly být smutné nebo zmatené. Ale tím, že samy zažily kontakt s lidmi, kteří denně překonávají těžkosti, získaly hlubší pochopení. Viděly, že i s omezeními lze žít naplněný život – a že laskavost a otevřenost jsou klíčem k porozumění. Stacionáři Alka patří díky za milé přijetí a za cennou životní zkušenost, která dětem zůstane v srdci. 

Jana Hlinomazová
MŠ Rybička