V pátek 12. dubna od 19.00 se v březohorské hospodě Na Marii koná jedenáctý vzpomínkový večer, tentokrát k nedožitým osmdesátinám Karla Kryla. Při této příležitosti si připomeňme tuto významnou osobnost i s jeho vazbou na Příbram.

Letos si Češi připomenou hned čtyři kulatá výročí písničkáře a básníka Karla Kryla: Před 80 lety se narodil (12. dubna), před 55 roky vydal LP Bratříčku, zavírej vrátka (za vítězství v anketě Rock a popu přezdívanou „deska desek”) a stejný rok v září odešel do exilu v Německé spolkové republice. Třetího března 1994 pak v necelých padesáti letech v Mnichově zemřel.

Klasik a jeho posluchači

V písních i vyhraněných politických komentářích odvážně pojmenoval ponížení „normalizované“ společnosti, a zároveň se pro její velkou část stal symbolem protikomunistického vzdoru – lidé si v zemi „kde musel jsi se dívat, jak zakázali hrát a zakázali zpívat“ poslouchali jeho písničky u magneťáků a tranzistoráků a vlastně se s Krylovým poselstvím snadno ztotožnili. „Už nejsme, nejsme to, co kdysi, už známe ohnout záda, umíme dělat kompromisy a zradit kamaráda,“ opakovali hořce po tzv. politických prověrkách. 

Během fyzické nepřítomnosti ve vlasti se stal mluvčím mlčící většiny, která si vystoupit proti režimu veřejně netroufala. Když se ještě roku 1969 od chystaného vydání jeho zpívané poezie upustilo, lidé si ale opisovali jeho texty na stroji i rukou do zpěvníků, tak jako kdysi Husův kšaft z Kostnice. Ale nejen to. Učili se k nim kytarové akordy, aby pak s chutí mistrovo poselství dál v ostrůvcích svobody šířili alespoň na výletech, večůrcích, jak říkal Kryl, a u táboráků. Začátek a refrén Anděla zvládne díky tomu většina dědečků a babiček dodnes.

Trubadúr se vrací

Opravdový rozměr sebe coby národního hrdiny zřejmě seznal až na Koncertu pro všechny slušný lidi, když v pražské sportovní hale 3. prosince 1989 zjistil, že posluchači znají jeho texty zpaměti. Na záznamu z vystoupení mluví Kryl rázně, ale v hlase má dojetí, když zpívá: „Děkuji za nezdar: ten naučí mne píli, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly.“

Kašlu vám na fangle

„Moc si nepískejme, veškeré věci se můžou opakovat, a dokonce i v demokracii a demokratuře, která by mohla nastat,“ pronesl Kryl nečekané varování v měsících pokračující něžné revoluce, na které mu vadila především její sametovost. Zdůrazňuje, že bez potrestání viníků nastane politický marasmus a začíná ve stejném duchu varovat i písněmi, že “demokracie dozrává / do žaludečních vředů / bez poctivosti, bez práva – a hlavně bez ohledů“. 

I v nově získané svobodě u básníka platilo „kašlu vám na fangle“, ale masové obecenstvo nechtělo podobnou kritiku v euforických poměrech slyšet. Na debatu s někdejším idolem nebylo zvědavé a asi ani připravené. Byl to snad jen kverulant, kterému vedení Občanského fóra doporučilo, ať hlavně zpívá, a kterému nikdo nenabídl postavení prezidentova poradce, jak možná očekával? 

„Měl tady čím dál méně přátel,“ vzpomínal na tohle období pro Téma před lety básníkův mladší bratr Jan, „protože oni chtěli vidět ty světlé zítřky a on jim maloval ty skutečné. Proto jeho popularita klesala.“ Jan Kryl byl zároveň přesvědčen, že písničkář díky exilovým zkušenostem viděl dál než většina jeho místních vrstevníků. „On už tehdy věděl, kam to směřuje. Třeba když přišla kuponová privatizace a my si všichni mysleli, jak je to geniální nápad, že se tím ty fabriky zachrání, on nám tehdy říkal: ‚Vy jste se zbláznili, vždyť k tomu nemáte zákony, to se rozkrade.‘ A rozkradlo. A takových případů by byla spousta. Třeba když v Demokracii zpívá: ‚Farář nám slíbil nebesa, a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky.‘ Podívejte se, jak se to po letech vyplnilo,” konstatoval o církevních restitucích a záplavě hracích automatů Jan Kryl. 

„Byl mnohým nepohodlný. Nikdy z té své cesty neuhnul,“ říká Jan Kryl. „Šel pořád rovně, jak odešel roku 1969, tak se vrátil v roce 1989. Pro dnešní mladé je rok 1968 něco jako pro nás bitva na Bílé hoře, Ale já cítím, že se jeho obliba bude vracet. Je zajímavé, jak jeho texty rezonují v kritických chvílích tohoto národa.“

Vizionář?

„Žijeme v čase protichůdných tendencí, nepravdivých šířených zpráv, střetávání různých politických vizí. Není snadné se orientovat a zachovat si jasnou mysl a postoje,“ vysvětluje pro Téma Krylův přítel biskup Václav Malý, proč se Krylovy kritické postoje zdají být v dnešní společnosti znovu aktuální. Krylův bratr Jan, který s Karlovými písněmi také vystupoval, za tím spíš vidí básníkovu intuici a jeho nadčasově platné texty: „Jeho texty se bohužel dál naplňují. Třeba Karavana mraků: ‚Sto cizích chlapů s pistolema skotačí a zákon džungle panuje.‘ mi připadala jak šitá na raný kapitalismus u nás.“ Po sametové revoluci působilo až věštecky, když v Krylově exilové písničce Divný kníže, popisovaný tyran „netuší, že děti z té země, v které mrazí, mu jednou hlavu srazí” – vykládalo se to totiž jako předpověď podílu studentů na 17. listopadu 1989.

Karel Kryl v Příbrami

Ale to už zřejmě patří k výhodám klasiků – jejich tvorba má to kouzlo, že si ji další generace můžou pro sebe aktualizovat. Pokud jim tedy dál naslouchají – jako to např. děláme v Příbrami při pravidelných večerech „Vyměň kordy za akordy” ke Krylovým narozeninám. 

S krylovkami jsme se začali seznamovat jako studenti v osmdesátých letech, kdy naším jediným zdrojem byly mnohokrát kopírované nekvalitní magnetofonové nahrávky, hudební vysílání komunisty rušených zahraničních vysílaček a často neumělé přepisy textů písniček s akordy. Nejznámější odposlouchané krylovky se hrávaly u táboráků, na vodě i na večírcích v partách spolehlivých kamarádů. S celkovým rozsahem díla Karla Kryla jsem měl možnost seznámit se až koncem osmdesátých let při práci v Palach Pressu v londýnském exilu. Návrat Karla Kryla do Československa v roce 1989 pro mnohé znamenal novou naději, naplnění a možná pocit, že ho tu budeme mít napořád s jeho písněmi, básněmi, moudrostí a názory vizionáře. Ohromnou radost z jeho návratu, možnosti vidět českého barda naživo na koncertech či koupit si jeho desky a knihy, vystřídalo nepochopení mnoha tehdejších mocných.

Karel Kryl přes svou obrovskou popularitu, moudrost i zdravě skeptický přístup k některým novým změnám či jejich provedení, nedostal šanci více se zapojit do přeměny porevoluční společnosti a předat své zkušenosti ze světa Čechoslovákům, jejichž existence rozhodnutím politiků dokonce záhy skončila, což Čechoslováka Kryla velmi ranilo. Jeho smrt v roce 1994 přišla náhle, ale jeho písně žily dále svým novým životem a staly se oblíbenými i v dalších generacích. Ještě před nějakými patnácti dvaceti lety se jeho písničky večer zpívaly často u ohňů a po hospůdkách, ale později jsem měl pocit, že i tam jsou vytlačovány různými hity z rádia a zábavovkami, což mi přišlo škoda. Před deseti lety jsme začali v rámci každoročních oslav Krylových narozenin zvát domácí i přespolní muzikanty, aby současným posluchačům klasika oživili. 

Jedna z hlavních myšlenek akce je rovněž interpretace těch písní, které nepatří mezi top 10 nejhranějších písní Karla Kryla, a po dohodě s muzikanty tedy po 10 let na výročí narozenin Karla Kryla zní především písně, které se běžně po hospůdkách a u táboráků nehrají. Proč zrovna Karel Kryl? Asi nejvíc mi na Krylovi imponuje, že se uprostřed názorového proudu – ať už během Pražského jara, v Mnichově, nebo po Listopadu – nebál říct nahlas, když mu něco nesedělo a často mírnil nadšený optimismus většiny varováním před možnými důsledky. Stál si pevně za svým názorem, i když šel proti nadšenému davu, establishmentu či konvencím. Jako už příslovečný Půlkacíř. 

Konání těchto vzpomínkových večerů, které oživily i méně známé Karlovy písně, texty a názory pro příbramskou veřejnost různých generací, by se nemohlo konat bez Open Stage, přátel ze Spolku ve čtvrtek, zvukaře Jiřího Prášila, novináře a badatele Jana Čápa, a především muzikantům Petra Vašiny, Miroslava Rojíka, Michala Pavelky, Antonína Baráka, uskupení BN6 a Příbramské chlapecké skupiny, města Příbram, nemnoha sponzorů a mnoha dalších nejmenovaných přátel. 

Sestaveno s použitím textu novináře a badatele Jana Čápa pro časopis Téma. 

Michal Gerčák
Spolek ve čtvrtek