Ve slavné scéně z filmu Anton Špelec, ostrostřelec, podroušený Vlasta Burian pronáší: „Pane veliteli, poslušně hlásím, že se naše společnost přenáhlila a že jsme tam řekli, že císařpán je vůl. My to odvoláváme a prohlašujeme svorně, že císařpán není vůl, že je korunovanej!“

Hlášce o císaři pronesené Vlastou Burianem ve filmu Anton Špelec, ostrostřelec, se všichni smějeme, ale za Rakouska-Uherska urážka hlavy státu zas až taková legrace nebyla. Dne 7. ledna 1895 obdrželo C. k. Landes Gendarmerie-Commando (zemské velitelství četnictva), oddělení Příbram, respektive jeho wachtmistr (četnický strážmistr) Josef Exner od zdejšího policejního městského strážmistra Jana Wintera oznámení, že zámečnický mistr Josef Kafka v listopadu 1893 (před více než rokem!) v lokálu ovdovělé Barbory Jelínkové na Václavském náměstí č. p. 105/II během hádky o to, jak zničit svého nepřítele, na výrok zdejšího kominického mistra Karla Pletichy „od toho je c. k.“ odpověděl „na to se sere“.

Spořádaní ženatí muži

Když Exner tehdy vyslýchal svědky tohoto incidentu, totiž výrobce růženců Františka Matějku, bytem na Hornickém náměstí, a truhlářského mistra Vincence Vintišku, bytem na rynku, Kafka urážku opakoval i v přítomnosti vedle něj sedícího řezbáře Jana Procházky a výrobce růženců Václava Turka. Protože se tato hrubá slova mohla posuzovat jako urážka c. k. majestátu, bylo udání 23. ledna 1895 postoupeno C. k. okresnímu soudu Příbram. Ten se vzápětí obrátil na C. k. státní zastupitelství v Praze, které nařídilo, aby toto oznámení prověřil příbramský okresní soud. 

Všichni svědci i obviněný byli spořádaní ženatí muži. Nejprve byl 31. ledna 1895 v sedm ráno vyslechnut jedenačtyřicetiletý řezbář Jan Procházka (známý autor betlémů), který chytře vypověděl, že se tehdy konala valná hromada „patera řemesla“ a že se na nic z té schůze nepamatuje (tady vidíme, co dělá tradice – cechy byly oficiálně zrušeny v prosinci 1859 a přejmenovány na živnostenská společenstva, ale ještě po čtvrt století si členové říkali cech). Pateráci sdružovali řemeslníky, kteří neměli vlastní živnostenské společenstvo, protože jich bylo méně – zámečníky, řezbáře, truhláře atd. 

Dne 1. února 1895 byl jako první vyslechnut šestatřicetiletý truhlář Čeněk Vintiška. Vypověděl, že byl v listopadu 1893 v neděli večer s Josefem Kafkou na cechovní hostině v hospodě Barbory Jelínkové a že hostina trvala celou noc. Josef Kafka byl jejím spolupořadatelem, takže přišel do hospody již před ní, popíjel pivo, zůstal tam celou noc a byl moc „napilý“. Druhý den se v pití pokračovalo, jelikož pivo ještě zbylo, protože všichni pozvaní hosté na nedělní schůzi nepřišli. Vintiška se do hospody vrátil v pondělí ráno. Byl tam strašně opilý Josef Kafka, který snad ani nešel domů a popíjel s Karlem Pletichou. Řekl Pletichovi, že když má na někoho zlost, hned by ho zničil. Tehdy se mluvilo o tom, že má Josef Kafka spor s nějakým Basádkem. Pleticha se vyjádřil v tom smyslu, že to nejde, jen tak někoho zničit, že „od toho je c. k.“. Na to Kafka odpověděl „na to se sere.“ Vintiška nerozuměl, co tím „c. k.“ Pleticha myslel, ale ví, že byl Kafka tak zpitý, že o ničem moc nevěděl, protože potom vstal, obrátil se, vyhodil rukama do vzduchu a zase si sedl. Na dotaz vyšetřujícího soudce Vintiška doplnil, že tím „c. k.“ mohl Pleticha myslet okresní soud.  

Zadarmo se pije lehce

Po Vintiškovi byl vyslechnut osmatřicetiletý kominický mistr Karel Pleticha. Vypověděl, že byl stejně jako Kafka hodně opilý, a proto se nemůže pamatovat, o čem se tenkrát hovořilo, že by měl s Kafkou nějakou hádku, nebo že by se Kafka dopustil urážky Jeho Veličenstva. Potvrdil, že Josef Kafka byl spolupořadatelem té hostiny, byl už před ní v hostinci všelicos připravovat a pivo popíjel už odpoledne. Po hostině tam Kafka zůstal celou noc a celý následující den, totiž do pondělního večera, dokud si ho neodvedla jeho manželka s pomocníkem. Pleticha nebyl schopen říct, kolik toho Kafka vypil, protože „pilo se zadarmo, a tak se lehce pije, a on byl strašně namazanej.“ 

Soudní vyšetřování pokračovalo výslechem třiačtyřicetiletého rozárníka Františka Matějky, který byl na cechovní hostině přítomen po oba dny s výjimkou jediné hodiny, kdy se z hostince vzdálil. Přiznal, že se pilo hodně. Pleticha a Kafka se nehádali, naopak spolu měli švandu. Kafka byl už tak napitý, že u stolu usnul. Pleticha vzal barevný divadelní lístek, který tam ležel, rozstřihal ho na kousky, které vypadaly podobně a byly stejné barvy jako příbramské známky na pivo. Podal ty kousky Kafkovi a řekl mu „máš ještě na pivo.“ Pak Pleticha řekl to o c. k. a Josef Kafka odpověděl „na to se sere.“ Nic dalšího o tom Matějka nevěděl.

Dělala se jen švanda

Další rozárník, čtyřicetiletý Václav Turek, potvrdil, že se pilo zdarma, a proto hodně. Byl na hostině do čtvrté hodiny ráno, kdy si pro něj přišla jeho manželka. Trochu se doma prospal a v pondělí v devět ráno se do hospody vrátil. Zůstal tam až do večera, dokud si pro něj nepřišli jeho lidé. O hádce a urážce majestátu mu nebylo nic známo, naopak, dělala se jen švanda. 

Až nakonec byl vyslechnut osmapadesátiletý zámečník Josef Kafka, narozený v Příbrami z rodičů Matěje a Terezie Kafkových. Vypověděl, že je nevinný a že by nebyl schopen vypustit z úst urážku Jeho Veličenstva, ani kdyby byl opilý, protože mu sloužil plných 11 let u námořníků. Obdržel od Jeho Veličenstva dvě válečné medaile a chová před ním nejhlubší uctivost. 

Josef Kafka byl třikrát v bitvě – ve válce v roce 1859 (druhá italská válka za nezávislost mezi Rakouskem a Francií společně se Sardinsko-piemontským královstvím, které se snažilo o osvobození a sjednocení tehdejší roztříštěné Itálie), v Šlesvik-Holštýnu (zřejmě v dánsko-německé válce označované též jako druhá šlesvická válka mezi Pruskem a Rakouskem jako členy Německého spolku s Dánskem o Šlesvicko, která začala 1. února 1864 pruským vpádem do Šlesvicka a skončila 30. října Vídeňskou mírovou smlouvou, na jejímž základě bylo sporné území postoupeno Prusku a Rakousku) a v bitvě u Lissy (bitva u ostrova Visu v Jaderském moři ve dnech 18. – 20. července 1866 byla jedinou větší námořní bitvou mezi italským a rakouským námořnictvem během prusko-rakouské války; skončila těžkou porážkou silnější a modernější italské flotily a rozhodla celou námořní válku.) 

Mezitím devatenáct měsíců (zřejmě 1859–1860) sloužil Josef Kafka u zámku Miramare na italském pobřeží Jaderského moře na lodi Fantasie patřící Jeho Veličenstvu Maxmilianovi Habsburskému, admirálovi a veliteli rakouského válečného námořnictva a mladšímu bratrovi císaře Františka Josefa I.,. O své službě vypověděl: „Císař Maxmilian mě osobně znal a jmenoval mě ‚švejfovaný‘, poněvadž jsem jednou dělal na lodi klec, on ke mně přišel, jak tu střechu na klec udělám. Jeho Veličenstvo se mnou česky mluvil a já mu odpověděl: ‚Císařská Výsost, já musím tu střechu trochu vyšvejfovat.‘ Jeho Veličenstvo se zasmál a odpověděl na to: ‚To jste Čech, to je české slovo?‘ A od té doby mě jmenoval ‚švejfovaný‘.“ 

Sluší se zde připomenout, že Ferdinand Maxmilian Habsburský (1832–1867) byl na rozdíl od svého bratra císaře Františka Josefa I. liberál veselé a přátelské povahy. V dubnu 1864 byl díky podpoře francouzského císaře Napoleona III. prohlášen mexickým císařem, v červnu 1867 byl však mexickými povstalci svržen, zajat a popraven. V době soudního procesu byl tedy již 28 let po smrti. 

Josef Kafka pak prohlásil, že udání na něj je podáno ze zášti a že tehdy možná řekl „na to se sere“, ale není pravda, že by to byl řekl o c. k., o kterém vůbec nebyla řeč. Když to řekl, patřilo to těm cedulkám udělaným z divadelního lístku, které mu ostatní hosté strkali do kapsy, protože si z něj dělali švandu. Uznal, že byl strašně opilý, protože byl v hostinci už od neděle, od dvou hodin odpoledne.

O měsíc více než Anton Špelec

Okresní soud v Příbrami obratem předal vyšetřovací spis k laskavému nahlédnutí C. k. státnímu zastupitelství v Praze, které mu spis 9. února 1895 vrátilo s vyjádřením, že k dalšímu Kafkovu stíhání neshledává důvod. Kafka měl možná i díky své obhajobě štěstí, protože 13. ledna 1894 byl odsouzen pro urážku Jeho Veličenstva, jíž se dopustil v hostinci pana Františka Kuby na Březových Horách, C. k. zemským trestním soudem v Praze ke čtyřem měsícům těžkého žaláře Václav Lund, nádeník z Višňové. Dostal tedy ještě o měsíc víc než ostrostřelec Anton Špelec. 

Proč Jan Winter udal Josefa Kafku až v lednu 1895, když k oné údajné urážce majestátu došlo už v listopadu 1893? Vysvětlení lze najít v textu otištěném v Horymíru z 5. ledna 1895: „Odvolání. My nížepsaní Josef Kafka, zámečník, a František Kafka, obchodník v Příbrami, prohlašujeme tímto veřejně, že jsme neměli v úmyslu p. policejního strážmistra Jana Wintra aneb některého z pp. strážníků příbramských obviňovati z nějakého jednání nepočestného, an pověsť v tomto ohledu rozšířená na pravdě se nezakládá, a že p. policejní strážmistr Jan Winter a ostatní pp. strážníci nám k žádosti naší prominuli urážku na cti jim bezdůvodně učiněnou.“ 

O jaké nečestné chování šlo? Jisté je pouze to, že Josef Kafka byl jedním ze dvou měšťanů, kteří podali námitky proti průběhu voleb do obecního výboru v červnu 1894, a že i na základě jeho námitek zrušilo c. k. místodržitelství výnosem z 2. ledna 1895 volbu pěti zvolených členů, takže musely být vypsány volby náhradní. Jan Winter však očividně Josefu Kafkovi nic neodpustil. Bohužel také nelze zjistit, zda byl Winter na oné schůzi cechu osobně přítomen, nebo zda mu Kafku někdo z návštěvníků hostince udal. 

Věra Smolová, SOA v Praze – SOkA Příbram

Dům na Václavském náměstí, kde bývala hospoda U Jelínků. Snímek z roku 1980. Foto: Bohumil Unger