Příbram žije čilým předvánočním ruchem, který provází shánění dárků či zdobení domovů, ale před svátky přibývá také drobných krádeží či šarvátek. V podobné atmosféře však žili i naši předci, o čemž svědčí předvánoční záznamy kronik z let 1890–1892.

Po chladném létě 1890 přišla 3. až 5. září po silných deštích ničivá povodeň. Její následky se likvidovaly několik dalších měsíců. A po mírném listopadovém počasí nastala 23. toho měsíce po prudkém dešti další povodeň. Zdejší potoky se rozvodnily, na jeden ar spadlo 78 hl vody. Další den však nastalo prudké ochlazení z +8 na −8 °R (to byly stupně Réaumura, které se zde tehdy používaly, v převodu to vychází na změnu z +10 na -10 °C), takže vodou prosáklé louky a pole náhle zamrzly. Mráz sice pozastavil šíření povodně, ale škody na zemědělských porostech, mlýnech a dalších staveních podél Litavky byly obrovské. Hladiny rybníků se během jediné noci pokryly silným ledem, na kterém se hned ráno klouzali nedočkaví hoši. Dne 26. listopadu začal padat sníh a zasypal krajinu až do výše 30 cm. Začátkem prosince však přišla prudká obleva.

Aby mu neumrzla hlava

Lidé se chystali na Vánoce podle svých, povětšinou velmi skromných možností. Centrem obchodu a čilého společenského života bylo náměstí s přilehlou Pražskou ulicí, kde docházelo k početným drobným krádežím. Před Mikulášem se čtrnáctiletý Václav zřejmě z obavy, že mu v zimě umrzne hlava, rozhodl ukrást z výkladní skříně čepici. V okamžiku, kdy výlohu otevřel a čepici sebral, byl ale přistižen. 

O pět dní později, dne 10. prosince, ukradla zdejší známá zlodějka v domě v Pražské ulici počestné měšťance sukni a zástěru. S ukradeným zbožím byla chycena, a tak z Vánoc v nové sukni nebylo nic. Podobný případ se stal i dva dny před Vánocemi, kdy panu učiteli z cvičné školy při učitelském ústavu neznámý zloděj ukradl dvoje kalhoty. 

Všeobecně oblíbenou listopadovou, ale i vánoční pochoutkou byla svatomartinská husa. V prosinci už husy nebývaly tak chutné, přesto se i v tomto čase našli milovníci husí pečínky, kteří si ji chtěli opatřit lacino a bez ohledu na to, že svatý Martin už dávno odjel: týden před Štědrým dnem zmizely z domů v Pražské ulici dvě husy. 

Jistý hokynář z Bohostic si zase v prosinci na zdejším trhu nakoupil různé drobné zboží za sedm zlatých. Zboží si schoval v pytli na trakaři, který nechal stát na náměstí. Pak chodil po domech a nabízel k prodeji vykrmenou husu. Když se k trakaři vrátil, zjistil, že nu nakoupené zboží kdosi ukradl. Pachatel vypátrán nebyl. 

Čtyři ženy, prodávající ovoce před hlavním vchodem do kostela sv. Jakuba na náměstí, se pohádaly, zřejmě si konkurovaly. Kupující tehdy moc na výběr neměli, v nabídce byla převážně jablka – za lepší ovoce se považovala jablíčka panenská. Křik zápasících žen přivolal na místo boje nejen dav zvědavců, ale i policejní stráž, která proti ovocnářkám rázně zakročila.

Lehčí ryby

S rybami na předvánočním trhu obchodovali hlavně místní obchodníci. Při kontrole prodeje ryb byla zjištěna nižší hmotnost u tří prodavačů – první okradl zákazníka o 11 dkg hmotnosti, druhý o 15 dkg, třetí o 30 dkg. Všichni byli udáni příslušnému úřadu k dalšímu projednání své nepoctivosti.

Dne 18. prosince přistihl strážník na zdejším hřbitově občanku ze Zaječova a druhou z Příbrami při krádeži černé hedvábné stuhy se zlatým třepením. Obě pachatelky dodal do vazby zdejšího okresního soudu, ale nepodařilo se mu zjistit, ze kterého hrobu byla smuteční stuha ukradena. Na co ji zlodějky potřebovaly a co se s ní stalo pak, není známo.

Smutný Štědrý večer si vysloužil i Josef H. z Kácině, který 24. prosince ráno přivezl na trh vánoční stromky. Prodal všechny, a proto ze samé radosti navštívil krám Bedřicha Kafky, majitele továrny na likéry. Hodlal se jen posilnit na zpáteční cestu k domovu, ale Kafkovy lihoviny mu zachutnaly tak, že peníze za prodané stromky propil. Když mu už nechtěli nalít další, protože neměl čím zaplatit, rozzuřil se do té míry, že rozbil dvě velká okna u dveří do krámu. Jednu ruku si zranil natolik, že mu ránu musel obvázat městský fyzik MUDr. Bedřich Heinrich. Pak byl opilec dopraven do vězení městské radnice, kde musel strávit Štědrý večer.

V roce 1891 začalo sněžit kolem poloviny prosince. Místní řemeslníci poprvé uspořádali v dolejším sále odlehlé městské střelnice (nyní zbourané) Vánoční tržnici. Prodávali tam však většinou zboží denní potřeby a nevánoční, takže zákazníci, kteří chtěli koupit vánoční dárky, často odcházeli s nepořízenou.

Velká část příbramského obyvatelstva však žila ve skromných poměrech a dárky neřešila, děti dostávaly praktické věci. Na odbyt nešly toho roku ani ryby na vánoční stůl. Nakonec museli jejich prodejci 23. prosince výrazně s cenou dolů. Pak teprve se ryby začaly lépe prodávat.

V první třetině prosince 1892 napadl sníh. Adventní a vánoční čas však byl v Příbrami a okolních vesnicích poznamenán květnovou tragédií na dole Marie. Někteří zámožnější občané poskytli chudým a potřebným hmotné dary. Nejmenovaný dobrodinec dokonce odevzdal purkmistru Karlu Hailovi značnou částku 100 zlatých, aby podělil manželky čtyř horníků, odsouzených za založení ničivého důlního požáru. Čtvrtý z nich už sice byl z vězení propuštěn, ale nemohl sehnat zaměstnání a jeho rodina byla bez peněz.

Místní živnostníci podruhé uspořádali Vánoční tržnici. Tentokrát se konala v sále hostince U Zlatého soudku v centru města, aby ji zákazníci měli po ruce. Nabídka zboží už byla přizpůsobena vánoční sezoně, prodávala se tam obuv, ale i luxusní předměty a cukrovinky.

Dodnes obdivovaná díla dilletantů

Významnou součástí vánočního trhu na náměstí se stalo zboží, vyrobené většinou od „dilletantů“ – horníků. Byly to stavby a ozdoby k jesličkám, zhotovené z lepenky. „Podivením naplňují každého fantastické výtvory stavitelské, jichž tu zříti hojnost velikou. Provedení hradů báječných, chrámů orientálských a budov fantastických vůbec jest dosti pěkné a svědčí o dovednosti lepenkářské. Schází tu ovšem něco, čemu se vyrabitel nemůže naučiti – vkus, sloh. Vzdor tomu mohou se výrobky ty, jimž za vzor sloužila nanejvýše ilustrace z pohádky o křišťálovém paláci aneb vyobrazení z Tisíce a jedné noci, nazvány býti velice slušnými. Jesličky, sebrané z jednotlivých druhů těchto výrobků, vypadají velice malebně. Nebudou dle toho v městě Betlémě scházeti ani nádherné paláce, ani chrámy, ba ani ta česká chaloupka věrně napodobená a – co nejvíce nás naplňuje obdivem – že některé jesličky budou se honositi pevnými hradbami a baštami, jichž vratům ani černožlutá barva, ba ani černý orel (symboly Rakouska – Uherska, pozn. VS) neschází.“ Tak zhodnotil výrobky havířů redaktor v týdeníku Horymír o Štědrém dni 1892. Jistě netušil, že nad jejich něžnou, neumělou krásou se bude tajit dech i jejich potomkům o Vánocích 2022.

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram