Zhruba před dvěma lety se nám stalo něco, co si asi nikdo z nás nedokázal představit. Možná i scénáře z katastrofických filmů byly na nastalou situaci krátké. Ať už to pojmenujeme jakkoliv: covid-19, karanténa, rozdělení společnosti, smrtící virus, vždy se nám vybaví něco, o co jsme přišli. Popíšu ztrátu, která je pro mě jedna z důležitých, přitom se o ní každý den nepíše.

Učím na Střední průmyslové a Vyšší odborné škole v Příbrami. Poslední dva roky začali mnozí žáci i rodiče vnímat povolání učitele trochu jinak, když zjistili, že ne vždy je jednoduché si tempo učení a plnění povinností určit sám, stejně jako je někdy namáhavá snaha někomu předat určité vědomosti a dovednosti. 

Na naší škole máme obor Řízení sportovních a tělovýchovných činností a organizací. Domácky ho nazýváme sportovní management a hýčkáme si jej jako děťátko. Mám ho obzvlášť rád, protože jsem tělocvikář a co si budeme povídat, být sportovní hvězdou, nebo managerem, který něco řídí a vydělává spoustu peněz, je asi snem mnoha lidí. 

Vždy na začátku studia jsme se s žáky začali oťukávat a zjišťovat, kde jsou naše společné hranice. Byl jsem mile překvapen, když jsem zjistil, kolik se toho mohou studenti naučit a občas je to i baví. Studenti byli z podobného důvodu zřejmě nemile překvapeni, když zjistili, kolik slov může učitel říct během jedné hodiny a že stejný počet slov chce zopakovat při zkoušce. Další krutou realitou bylo, že už konečně vyrostli z dětských kalhotek a museli se o sebe začít starat sami, stejně jako o svoje povinnosti. Čas plynul, postupně nás opouštěli žáci, kteří zřejmě přišli z jiného důvodu, než studovat a před mýma očima se většinou vytvořila naprosto kompaktní skupina lidí, se kterými se dá diskutovat o jakýchkoliv tématech v jejich oboru i mimo něj. Stejně jako dokážou provozovat a i trénovat velké množství známějších i méně známých sportů. 

Stali se z nich samostatně myslící lidé, se kterými je zábava a kteří se o sebe dokážou postarat v mnoha pro ně nových situacích, což nám jen potvrdili na letním kurzu, při kterém sjíždíme Vltavu, nebo na zimním kurzu, kde žáci pilují své dovednosti na lyžích a snowboardu a učí se, jak se zdokonalit a trénovat ostatní. Jejich dalšími devizami do života jsou předměty zaměřené na management, sport, somatologii, kompenzační cvičení, masáže a tejpování. 

Vždy když jsem ke konci studia viděl, že žáci ovládli většinu potřebných vědomostí a dovedností, začal jsem tušit, že za krátký čas přijde těžká doba, kdy jim budeme muset potřást rukou a předat příslušný diplom s jejich jménem a titulem. 

Uplynulá složitá doba mi vzala právě tyto pocity a společné chvíle. Lidí, kteří nad něčím mávnou rukou a nesnaží se o něco bojovat a něco získat, potkáváme každý den spoustu, ale těch výjimečných a nezapomenutelných jen hrstku. Za ty jsem byl vždy rád. Po dvouleté pauze náš obor opět otevíráme a doufáme, že se zase najde několik jedinců, kteří budou vyčnívat nad ostatními, nejen v naší škole, ale i v životě. 

Filip Troch, SPŠ a VOŠ Příbram