Bylo pondělí 19. února 1945. Ve věznici v německém Brandenburgu čekalo šestnáct mužů z Příbramska, kteří byli odsouzeni k trestu smrti za podíl na protinacistickém odboji. Třetí říše se hroutila, Spojenci postupovali k Berlínu, a tak se zdálo, že rozsudek možná ani nebude naplněn. Mezi 13. a 14. hodinou onoho únorového pondělí však byli postupně všichni muži popraveni. Byl mezi nimi i Alois Laub, jeden z hlavních představitelů příbramského odbojového hnutí.

Do Příbrami přišel Alois Laub jako bývalý československý legionář. Pocházel z Rokycan, ale během první světové války ho osud zavedl na východní frontu. Po ročním pobytu v zajateckém táboře se přihlásil do vznikajícího československého vojska, byl přímým účastníkem legendární bitvy u Zborova a domů se vrátil v hodnosti nadporučíka. V armádě zůstal i po válce, dokud nebyl v důsledku Mnichovské dohody jeho útvar rozpuštěn. Rekvalifikoval se a nastoupil jako vrchní účetní tajemník Okresního úřadu v Příbrami. 

Alois Laub se zapojil do budování vojenské protinacistické organizace Obrana národa. Velel skupině s krycím názvem Oliver, která měla být v případě převratu schopna převzít moc na Příbramsku. V květnu 1940 ukončil Laub na vlastní žádost svoji službu v úřadě, aby se mohl naplno věnovat ilegální činnosti. V rámci Krajského národního revolučního výboru, jehož součástí bylo například učitelské, hornické nebo železničářské hnutí, se členové skupiny Oliver podíleli na řadě odbojových akcí. 

Jednou z nich byla sabotáž na nákladní lanovce, která dopravovala rudu z Bohutína do úpravny poblíž dolu Vojtěch na Březových Horách. K této akci došlo 10. června 1943. Laubova skupina se do té doby věnovala i „standardním“ odbojovým aktivitám: zpravodajské činnosti o německé branné moci, ukrývání a pomoci osobám v ilegalitě, tištění a rozšiřování ilegálních tiskovin či shromažďování zbraní a trhavin. 

Gestapo získalo v odbojovém hnutí konfidenta a proniklo do celé sítě. Na Příbramsku začalo zatýkání – a Alois Laub byl jedním z prvních, koho tajná policie zadržela. Celkem bylo v těch dnech zatčeno 165 osob. Kruté výslechy se uskutečnily v Příbrami a v Táboře, nacisté k bití zadržených používali gumové obušky i ocelové pruty. Všechna obvinění vzal Alois Laub na sebe. O mnoha spolupracovnících se tak gestapo ani nedozvědělo. 

S dalšími organizátory odboje byl Laub transportován do Goleniówa u Štětína, kde nad nimi – rok od zatčení – byl vyřčen trest nejvyšší. Následoval transport do Brandenburgu u Berlína, kde bylo těchto šestnáct mužů 19. února 1945 popraveno. Tři měsíce před koncem války. „Tato hrůzná exekuce byla ve vztahu k občanům z Příbramska v době 2. světové války nejmasovější v průběhu jediného dne,“ připomíná historik Josef Velfl. 

V roce 2000 byl Alois Laub povýšen do hodnosti brigádního generála in memoriam.

Václav Bešťák s využitím textů Josefa Velfla

foto: Karolina Ketmanová

Po stopách Aloise Lauba 

Okresní úřad
V době, kdy Alois Laub pracoval na příbramském okresním úřadě, sídlila instituce na dnešním náměstí T. G. Masaryka, č. p. 100 (žlutý dům vlevo).

Bydliště A. Lauba
Dům v Mánesově ulici, č. p. 350. Právě tady zatklo gestapo Aloise Lauba, a to 13. listopadu 1943 v 10.30. Zařízení domu němečtí policisté vyrabovali.

Úpravna rud
Jedna ze sabotáží skupiny Oliver proběhla v roce 1943 na nákladní lanovce, která dopravovala rudu z Bohutína do úpravny poblíž dolu Vojtěch na Březových Horách.

Kostel sv. Vojtěcha
Po zatčení Aloise Lauba se rodina přestěhovala na faru kostela sv. Vojtěcha, kde bratr Anny Laubové (manželky Aloise Lauba) působil jako farář.