Tentokrát přinášíme příběh, který názorně vykresluje politickou situaci v Příbrami a i v rakousko-uherské monarchii v 90. letech 19. století. Členové místní židovské komunity patřili k předním podnikatelům ve městě, v němž se však i ze závisti šířily antisemitské nálady. V březnu 1894 státní úřady dokonce na rok rozpustily příbramský odbor Národní jednoty českožidovské.

V květnu 1893 někdo udal C. k. okresnímu hejtmanství v Příbrami zdejšího židovského obchodníka Leopolda Klemperera, že svatohorské obrázky zhotovené v knihtiskárně u Ferdinanda Pelze mají na rubu místo obvyklé modlitbičky reklamu: „Památky ze Sv. Hory: sošky Panny Marie, sochy, kříže, kropenky, obrázky, talíře, hrnečky, lampy, lampičky a veškeré druhy skleněného zboží jakož i porculánových výrobků k dostání jsou za levnou i pevnou cenu u Leopolda Klemperera v Příbrami, velké náměstí č. p. 125/I.“ 

Ferdinand Pelz (1856–1897) byl pražský rodák, který se vyučil roku 1874 v pražské tiskárně Synové Bohumila Haase. Později pracoval jako strojmistr v příbramské tiskárně Josefa Kadečky. Roku 1892 získal koncesi a v roce 1893 založil knihtiskárnu v Plzeňské ulici č. p. 67/I. Byt měli Pelzovi naproti v č. p. 9/I.

Rušení náboženství, nebo tiskového zákona?

Okresní hejtmanství delegovalo trestní věc proti Leopoldovi Klempererovi pro rušení náboženství zdejšímu c. k. okresnímu soudu, který 27. 5. 1893 sdělil okresnímu hejtmanství, že kauza byla postoupena k projednání c. k. delegovanému okresnímu soudu (vlastně městskému delegovanému okresnímu soudu). Ten zaslal 12. 6. 1893 C. k. státnímu zastupitelství v Praze všechny spisy přípravného vyšetřování a trestní oznámení na obchodníka Klemperera s poznámkou, že pokud státní zastupitelství neshledá důvod ke Klempererovu stíhání pro rušení náboženství, bude se věc posuzovat jako přestoupení tiskového zákona. V tom případě mělo zastupitelství tyto spisy odeslat C. k. delegovanému okresnímu soudu pro přestupky v Praze k dalšímu řízení. Obžaloby pro přestupek nedovoleného rozšiřování tiskopisů byl ale obchodník zproštěn. 

Spisy pak doputovaly až k C. k. zemskému soudu jako trestnímu soudu v Praze, který sdělil příbramskému okresnímu soudu 13. 10. 1893, že se věc považuje za přečin proti veřejnému pořádku a řádu ve smyslu par. 303 trestního zákoníku, takže mají být kromě Leopolda Klemperera vyslechnuti majitel knihtiskárny Ferdinand Pelz a osoby, které vyhotovení této reklamy převzaly a provedly – Pelzův učeň Prokop Třešňák a sazeč Václav Skála. Vyšetřovací spisy se měly hned potom zaslat zemskému soudu.

„Sofort“ čili hned

Okresní soud na rozdíl od jiných případů tentokrát s vyšetřováním kupodivu nespěchal, takže ho 28. 10. 1893 musel zemský soud upomínat, a spisy odeslal až 3. 11. 1893. Následně napsal 16. 11. 1893 zemský soud příbramskému okresnímu soudu, že na základě zaslaných výpovědí z 3. listopadu 1893 na návrh státního zastupitelství rozhodl o dalším výslechu Ferdinanda Pelze, předvolaného jako svědka pro přečin proti veřejnému pořádku. Okresní soud měl ve lhůtě osmi dnů zjistit, kam jsou Klemperer a Pelz domovsky příslušní, jak se jmenují jejich rodiče a zda u nich do svých 14 let žili, jaké školy navštěvovali a zda sloužili v armádě, a poslat je zemskému soudu. Okresní soud nějaké dokumenty 21. 11. poslal, zemský soud ho však 23. 11. zase upomínal o zaslání chybějících požadovaných informací a 18. 12. mu nařídil, že obžaloby mají být doručeny do vlastních rukou Klemperera a Pelze „sofort“ čili ihned. 

Leopold Klemperer hned po doručení podal proti obžalobě námitky u okresního soudu, který je poslal 10. 1. 1894 i s doručenkami zpátky zemskému soudu. Oba soudy si pak dopisovaly o doručení, expedování a termínech doručovacích lístků. Dne 28. 2. zemský soud upozorňoval okresní soud, že musí dodržovat platné lhůty ohledně stanovení hlavního líčení. 

Po téměř ročních průtazích byli 4. dubna 1894 před čtyřčlenným senátem souzeni jak dvaačtyřicetiletý Leopold Klemperer, tak osmatřicetiletý Ferdinand Pelz. Obžaloba kladla Leopoldovi Klempererovi za vinu, že se zneužitím obrázku Panny Marie Svatohorské k účelům obchodní reklamy posmíval učení a obyčejům katolické církve, a Ferdinandu Pelzovi, že tyto obrázky tiskl. K soudu se však dostavil jen Leopold Klemperer a „po vřelém zastání“ svého obhájce JUDr. Alf. Hrdličky byli Klemperer i zřejmě již churavějící Pelz obžaloby zproštěni. Veřejný žalobce – náměstek státního zástupce Lorenz – hned podal proti rozsudku zmateční stížnost.

Zmateční stížnost zřejmě neuspěla

Nevíme, zda se měla zmatečnost zběhnout přímo v hlavním přelíčení, nebo v rozsudku, ani zda tento z dnešního pohledu úsměvný proces skončil pokutou nebo zproštěním viny. Ani Leopoldu Klempererovi ani Ferdinandovi Pelzovi každopádně nijak zvlášť neuškodil. 

Oba pánové se už v srpnu 1894 coby ctihodní podnikatelé zúčastnili Krajinské, průmyslové, hospodářské a národopisné výstavy v Příbrami. Leopold Klemperer vystavoval sklenice, lampičky, příbory a vázy na květiny, Ferdinand Pelz různé tiskopisy ze své knihtiskárny. 

Podle reklamy v tištěném katalogu výstavy měl Klemperer maloobchodní i velkoobchodní sklad veškerých skleněných, porcelánových a majolikových předmětů, prodával jídelní a kávové příbory, mycí nádobí, veškeré druhy salonních, domácích a kuchyňských lamp a jiných osvětlovacích potřeb, láhve na pivo a víno, niklové, dřevěné a majolikové desky a různé niklové zboží, rámy na obrazy a lišty k jejich zhotovení, zrcadla, zrcadlové a tabulové sklo apod. a také různé sochy svatých. Vedl vlastní výrobu kuchyňského náčiní. Jméno Leopolda Klemperera však mizí z příbramských evidencí již kolem roku 1900. 

Ferdinand Pelz zemřel už v červenci 1897 a tiskárnu vedla jeho vdova Emilie. Později ji převzal jejich syn Antonín Pelz (1881–1944), který předčasně ukončil studium na příbramském gymnáziu, vyučil se v rodinné tiskárně a další odborné vzdělání získal ve Vídni. Tiskárnu rozšířil a vybavil moderními stroji. Narukoval do 1. světové války, z níž se vrátil jako ruský legionář. Od 1945 řídil závod s jeho vdovou Marií Pelzovou typograf Karel Rajtora, který v něm pak byl národním správcem a po znárodnění ředitelem. 

Věra Smolová, SOA v Praze – SOkA Příbram

Poznali byste někoho?

Pomozte státnímu okresnímu archivu s identifikací lidí z Příbramska na fotografiích z první poloviny 20. století. Ukažte je i svým rodičům, babičkám a dědečkům, prababičkám a pradědečkům, pratetám a prastrýcům… mohou ještě někoho poznat. Fotografie jsou zde: ebadatelna.soapraha.cz/a/2075/1. Nahoře na liště je i možnost Náhledy pro prohlížení více snímků najednou. Nová čísla snímků se zobrazují dole a jejich soupis najdete na stejném webu ve složce Dokumenty nebo pod přímým odkazem 1url.cz/mKGT8.

Pokud najdete své předky, příbuzné a jejich přátele nebo alespoň vám bude povědomé jméno ze seznamu či třeba poznáte vojenskou uniformu, napište údaje s číslem snímku na e-mailovou adresu katerina.jobekova@soapraha.cz. Můžete i zavolat na čísla 311 000 709 nebo 737 277 827.