Kdo má židli, ten bydlí, říkaly už naše prababičky. To dneska rozhodně neplatí. Spíše by to pořekadlo mohlo znít „Kdo má peníze a kliku, ten bydlí“.

Skutečně, situace na trhu s byty, a nejen s nimi, ale celkově s nemovitostmi, je přinejmenším divná. Ceny jsou nebývale vysoké, a to jak u pronájmů, tak u prodejů. Patrně je na vině pandemie, inflace a s ní zvýšená míra investic do nemovitostí či nedostatek volných pozemkových kapacit. Jedno k druhému a výsledkem je fakt, že byty scházejí, a když už jsou, tak stojí nekřesťanské peníze. Obdobně tomu je i s pozemky pro výstavbu. 

Město mělo před mnoha lety objemný bytový fond čítající tisíce bytů. Ten se našim dávným předchůdcům podařilo zprivatizovat tak, že máme bytů málo a z toho mála jsou to už jen byty tzv. zvláštního určení, tudíž ne pro každého. Byty se „prodávaly“ za desítky tisíc korun. Z dnešního pohledu naprosto neuvěřitelná, a skoro až trestuhodná věc. Město de facto přišlo o jakoukoliv možnost realizovat cosi, co lze nazývat bytovou politikou či politikou bydlení. 

To jediné, co nám teď zbývá, je nechat soukromý sektor, aby se o rozvoj bydlení v našem městě postaral sám. Naštěstí se stále najdou lidé, kteří mají zájem stavět bytové domy nebo například řadovou výstavbu či rodinné domy. V kanceláři mám vizualizace několika stavebních projektů, které mohou městu přinést stovky bytových jednotek. Naším jediným úkolem zůstává výstavbu umožnit a neklást jí zbytečné byrokratické překážky. Nechceme, aby se lidé stěhovali z města pryč, aby se rozrůstaly okolní obce nebo aby se město roztahovalo více do krajiny. 

Věřím, že se situace zlepší, že se v Příbrami opět začne stavět a že se nám podaří zastavit plíživý odliv lidí z našeho města. Současně jsem přesvědčený o tom, že se Příbram může stát skvělou volbou bydlení pro někoho, kdo původně zvažoval život v nějakém anonymním pražském satelitu. 

Jan Konvalinka, starosta města Příbram