Zastupitelstvo města na svém jednání 23. září pokořilo další rekord. Projednávání jednoho bodu trvalo 6 hodin a 17 minut. Na program se dostal „nesmírně klíčový bod“, jak jej sám i ve své úvodní řeči nazval starosta Jan Konvalinka. Tématem bylo provozování vodohospodářské infrastruktury města Příbram.

Současné rozhodování o vodohospodářské infrastruktuře (VHI) má hlubší historii. Příbram vlastní VHI – zjednodušeně trubky, čistírnu a úpravny vody. Před zhruba dvaceti lety se tehdejší zastupitelstvo (ZM) rozhodlo, že provozování tohoto majetku svěří za úplatu do péče nynější společnosti 1. SčV, kterou vlastní francouzský koncern Veolia. Byla uzavřena tzv. koncesní smlouva, která byla opět rozhodnutím ZM po deseti letech se stejným subjektem prodloužena.

Před asi třemi lety se začalo mluvit o potřebě přípravy nového výběrového řízení na provozovatele. Město si nechalo vypracovat právní analýzu s několika variantami postupu. Z ní na jaře roku 2022 vyplynulo, že nejvýhodnější je pokračovat v koncesi. Tedy přenechat provozování za úplatu (nájem) externímu subjektu s potřebnou kvalifikací. Analýza byla v dubnu 2022 projednána ZM a radě města (RM) bylo uloženo vést kroky směřující ke koncesnímu řízení (Kahan 5/2022).

Město vypsalo tendr na nového provozovatele, toto řízení běželo v roce 2023. Přihlásilo se několik subjektů včetně současného provozovatele. Cenově nejvýhodnější nabídku – jak se později ukázalo – předložila společnost SmVaK Ostrava. Na mimořádném zasedání ZM v prosinci 2023 (původní smlouva s 1. SčV končila v únoru 2024) však padl návrh zastupitelů SPD na zrušení koncesního řízení a provozování VHI ve vlastní režii. Zaznívaly myšlenky, které by se daly lapidárně shrnout do vyjádření, že „příbramská voda má být v příbramských rukou“. Většinou v zastupitelstvu byl návrh na ukončení koncesního řízení přijat. 

Během roku 2024 se k VHI uskutečnilo několik veřejných i pracovních jednání ZM a byly postupně rozpracovávány varianty možného postupu (v rámečku Pět variant na stole). Na zářijovém zasedání dostali zastupitelé k dispozici právní a ekonomické zhodnocení.

Nejvíce se diskutovalo o variantě č. 4, která znamená založení nového společného podniku (joint venture), jenž by VHI provozoval a v němž by město drželo většinový podíl (cca 60 %) a 1. SčV (cca 40 %). Doba trvání dohody mezi společníky má být 15–20 let, kdy se předpokládá opce na odkoupení zbývajícího podílu městem. Dále se řeší složení orgánů společnosti, kdy v základním návrhu je, že by 1. SčV měla dva jednatele oproti jednomu za město, přičemž souhlas musí dát vždy nejméně dva jednatelé. Město by zase mělo převahu v dozorčí radě. Tyto základní parametry jsou obsaženy v tzv. Term sheetu, tedy návrhu posloupnosti kroků, které je třeba učinit s cílem realizovat tento záměr. Advokáti právní kanceláře Rowan Legal, která zastupuje město a kteří byli přítomni na zasedání, uváděli, že jde o základní návrh k dalšímu jednání. Dokument byl během jednání vícekrát označen jako nezávazný, ale navržené usnesení předpokládalo schválení jeho textu. 

Pokud město nerozhodne do poloviny prosince, bude příbramská VHI provozována nejspíše v režimu povinnosti veřejné služby, někdy nazývané též nucené správy. To by mj. znamenalo, že obyvatelé a firmy budou zásobováni vodou, ale Příbram nebude od 1. SčV inkasovat nájem. Ten se pohybuje kolem 50 milionů korun ročně a je reinvestován do obnovy stávající VHI.

Pestrá diskuse

Na následujících řádcích si ve stručnosti připomeneme některé aspekty diskuse (ZM bylo 23. září, tento Kahan šel do tisku 25. září, debata na ZM bude detailně zaznamenána v oficikálním zápisu, který bude dostupný na pribram.eu, kde jsou i podklady k jednání). Jedním z hlavních řečníků byl zastupitel Václav Dvořák. Jeho vystoupení a detailní analýzu problematických bodů i s jistým „překladem“ odborných souvislostí do řeči běžných smrtelníků ocenilo hned několik zastupitelů. Jeho slovní oponentura právních i ekonomických podkladů, které připravili společnost Rowan Legal a znalec v oboru ekonomika Přemysl Krch, měla v součtu několik hodin. 

Václav Dvořák nabádal zastupitele, aby si rozmysleli, jak se postaví k následující skutečnosti: Podle návrhu v Term sheetu bude mít město v novém společném podniku podíl 60 %. Při počátečním vlastním kapitálu firmy 100 000 korun podle něj tak má podíl města hodnotu 60 000 korun. Z předložených dokumentů vyplývá, že se město v horizontu 15 let zaváže vyplatit 1. SčV sumu 40 milionů korun (plus úroky – ve finanční analýze je uváděna cifra 21,5 mil. korun) za možnost účastnit se společného podniku a profitovat z něj pouze za předpokladu výrazného zvýšení vodného a stočného. Václav Dvořák uvádí, že většinu služeb pro nový podnik bude poskytovat a veškeré materiální i nemateriální zázemí bude nadále za úplatu poskytovat 1. SčV, tedy menšinový vlastník. Podle něj bude vzniklý podnik jen prázdnou schránkou bez významnější hodnoty. 

V návrhu pro další jednání s 1. SčV je obsaženo, že tato společnost by ve společném podniku měla dva jednatele, a město pouze jednoho a manažerské řízení bude plně v rukou 1. SčV (v dozorčí radě by byla situace opačná). To by podle Václava Dvořáka vedlo k tomu, že úkony běžného provozu by si menšinový vlastník ve vzniklé společnosti mohl řešit podle svého uvážení. Upozornil, že v podstatě zůstává zachován model současné koncesní smlouvy, který „nevrací vodu do příbramských rukou“. Naopak město se podle něj zavazuje k další a delší (z 10 na 15–20 let) spolupráci se zahraničním partnerem. 

Starosta Jan Konvalinka oponoval, že vybudovat podnik na zelené louce (var. č. 1) by stálo asi 120 milionů. „Oceňuji práci, kterou jste si dal s rozborem, ale my se to celou dobu snažíme udělat tak, aby nás nečekala rizika nucené správy. Snažíme se dělat vše, aby se situace nestala fatální pro město.“ Aleš Barášek kontroval, že do této situace se dostalo vedení města samo tím, že nerespektovalo svá předchozí rozhodnutí (výběr varianty koncesní smlouvy) a že s výkřiky „chceme vodu do vlastních rukou“ zrušilo dlouho běžící a připravované řízení. Aleš Barášek zároveň kritizoval to, že data pro ekonomickou analýzu pocházejí většinově od 1. SčV: „Varianta číslo 4 je nyní předkládána jako nejvýhodnější, protože nemáme čas. Čas ale není argument. Můžeme říci, že budeme mít ztráty z toho, že budeme pod veřejnou službou, ale ztráty z varianty číslo 4 mohou být podstatně vyšší.“ Zároveň poukázal na to, že je třeba mít „správnou motivaci vybrat pro město opravdu to nejlepší řešení“ a současně kvalifikovaný tým pro vyhodnocení variant i následnou realizaci. Starosta opakovaně zdůrazňoval, že údaje a data uvedená v posouzení jsou získaná od provozovatele, nejsou kompletní a že skutečné parametry dohody budou součástí dalších jednání i schvalování v ZM.

Vzít na vědomí a rozpracovat jedničku

Po několikahodinové diskusi i samotná rada ústy svého jednoho člena, Petra Rottera, upravila návrhy usnesení. ZM vzalo na vědomí závěry odborných poradců k transformaci VHI i Term sheet. V bodě, kdy se hlasovalo o pověření RM pokračovat v jednání za účelem finalizace právních dokumentů, ZM nepřijalo usnesení. Na návrh zastupitele Martina Buršíka ale uložilo radě vypracovat detailní analýzu varianty č. 1. Další jednání k VHI bude v listopadu.

Pět variant na stole

1: Založení nové společnosti vlastněné a ovládané městem, která bude provozovatelem VHI (tzv. in-house na zelené louce).

2: Založení nové společnosti provozovatele VHI, koupě části závodu 1. SčV a následný in-house režim.

3: Založení nové společnosti provozovatele VHI, zajištění zázemí od 1. SčV nikoli koupí části závodu (zejména jde o provozní data, pracovníky a nemovitosti potřebné k provozování VHI).

4: Založení nové společnosti jako společného podniku města a Veolie (tzv. přidružená osoba, bude mít výjimku pro zadávání veřejných zakázek).

5: Založení nové provozní společnosti a servisní společnosti, která získá zázemí koupí (části) závodu 1. SčV.

Zdroj definic: Ing. Přemysl Krch – Expert Advisory