Hornické muzeum Příbram zřizované Středočeským krajem spravuje rozsáhlý majetek a fondy, a to na zemi i pod zemí. Expozice muzea každoročně navštíví 120 000 návštěvníků, vlivem covidu to loni bylo „pouze“ 70 000 lidí. „Co by za to jiná muzea a galerie daly, mít sedmdesátitisícovou návštěvnost. Takových hodnot nedosahují ani za normálního stavu. Ale my si klademe před sebe vždy ty nejvyšší cíle,“ říká ředitel hornického muzea Josef Velfl.

Těžba uranu v Příbrami byla ukončena před 30 lety, dobývání olova, stříbra a dalších kovů v březohorském rudním revíru před 43 lety a dobývání železné rudy například v oblasti Žežic a Zdaboře ještě o století dříve. Změnila tato historie výrazně Příbram a okolí?

Odpověď na tuto poněkud složitou otázku spjatou s mnoha vědními disciplínami, tedy nejen s historií, musíme hledat v samotné podstatě báňského podnikání, které patří k nejstarším oborům lidské činnosti a vytvářelo již od pravěku základní podmínky pro formování společnosti, opírající se o přirozenou touhu člověka využívat pro svoje potřeby přírodní bohatství. Toto specifické konání lidí v průběhu mnoha staletí, v různých obdobích, ovlivňovalo více či méně hospodářský a společenský život Příbrami i širokého okolí a zanechalo stopy v krajině i v životě obyvatel. Za dobu relativně nedlouhých etap báňské konjunktury, krátce v 16. století a zejména v 19. a 20. století, změnilo zásadním způsobem tvář města a regionu, která by patrně bez hornické minulosti vypadala úplně jinak. Historik však nesmí používat slůvka „kdyby“. Také o tom pojednávají expozice a sbírky Hornického muzea Příbram.

Lze dnes už s odstupem zhodnotit, co těžba městu dala a vzala?

Každá hospodářská činnost, zvláště pak montánní praxe, s sebou přináší zásah do přírody i společnosti. To bylo, je a asi zůstane i do budoucna holou realitou. Záleží pak na člověku, jeho politických a ekonomických prioritách, legislativě a mnoha dalších faktorech, jak se s tím vyrovná. Příbram velmi utrpěla nesmyslnými rozhodnutími mocných zejména v druhé polovině 20. století, což způsobilo vážnou destrukci historických rysů města. Za to však nemohlo hornictví, ale zvolená strategie řešení problémů. Můžeme totiž uvést řadu příkladů z jiných hornických měst s dávnou tradicí u nás i v zahraničí, kde podobné ztráty v oblasti původní zástavby nenastaly. Existují však též místa, která dopadla ještě hůře... Na druhou stranu je nutné konstatovat, že zde vznikly objekty – a to ne pouze industriální – nyní prohlášené za národní kulturní památku v areálu Hornického muzea Příbram, ale i církevního charakteru, školských zařízení, úřadů a další, které jsou nyní chloubou města a bez hornické činnosti by patrně nespatřily světlo světa. A v nejnovější etapě se tu zrodilo takřka na „zelené louce“ nové město se všemi svými klady a zápory. Kapitolou sama o sobě je příroda, živá i neživá.

Které přírodní prvky vznikly díky těžbě?

K příjemným procházkám lákají například lokality kdysi dotčené montánním podnikáním v okolí Svaté Hory, na Hatích, Padáku, u Žežic, na březohorském vrchu Koráb, v lesoparku u říčky Litavky a jinde. Obdivujeme původně báňské rybníky v Brdech, všímáme si rozsáhlé velkorysé rekultivace někdejší úpravny rud u dolu Vojtěch přeměněné v lesopark a vnímáme též v poslední době tolik diskutované téma likvidace některých odvalů uranových šachet. Toto vše a mnoho dalšího leží na miskách vah při rozhodování, co bylo pro město a okolí ve vztahu k těžbě a zpracování rud přínosem a co nikoliv. K nesporným kladům náleží dozajista renomé Příbrami jako mezinárodně významného historického hornického centra. Podobně jako díky Svaté Hoře patříme do rodiny slavných poutních míst.

Dobývání uranu bylo historicky nejmladší etapou zdejšího hornictví a v uplynulých staletích tu předci těžili i další suroviny. Čím je náš region cenný z pohledu historika, který se věnuje hornické činnosti?

Z hlediska dějinného vývoje se Příbramsko může pyšnit tím, že hrálo v hornické činnosti nejen lokální roli, ale v některých etapách přepisovalo národní nebo dokonce mezinárodní dějiny, což jsou skvělá témata i pro práci historika. Posuďte sami. Jako součást podbrdské železářské oblasti poskytlo v 16. století až 40 procent produkce železných rud Českého království, v 18. století dokonce 75 procent. V rámci těžby stříbra a olova zaznamenalo v 19. století hned několik primátů. Prvně v rámci rudních revírů habsburské monarchie zde došlo k využití drátěných těžních lan (v roce 1836), parních těžních strojů (1846) a stoupacích strojů (1849). Poprvé na světě tu bylo dosaženo hloubky 1000 metrů za pomoci jediného těžního lana (1875) a podzemí vydalo 60–80 procent zásob stříbra a 35 procent zásob olova v rámci Rakouska-Uherska, což byla fakticky střední Evropa. Po roce 1849 se podílelo na formování odborného montánního školství. Zaznamenalo též tragický primát – největší důlní katastrofu do té doby ve světě roku 1892 s 319 lidskými obětmi a dalšími obrovskými ztrátami.

Co byste vypíchl ve 20. století?

V polovině 20. století zde bylo otevřeno uranové ložisko, které se záhy zařadilo k velkým a významným nalezištím Evropy i světa. V roce 1975 bylo dosaženo v šachtě č. 16 Uranových dolů Příbram největší hloubky ve střední Evropě – 1838,4 metru. Množství hornicky zpracovaného kovu bylo vyčísleno 48 432 tunami uranu a představuje okolo 36 procent podílu na celkové exploataci uranu z území našeho státu. Také díky této skutečnosti zaujímá i v současné době v produkci uranu Česká republika 12. příčku mezi největšími těžařskými zeměmi planety, byť se v naší republice uran již od roku 2016 nikde netěží. Pořadí je následující: Kanada, USA, Kazachstán, Německo, Austrálie, Jihoafrická republika, Rusko, Ukrajina, Niger, Uzbekistán, Namibie, Česká republika…

Kde může současník čerpat informace o hornické minulosti?

Je doložena četnými písemnými prameny v archivech a muzeích a také hmotnými doklady, které představují zdroj dalšího bádání a umožňují zprostředkovávat tuto kapitolu příbramské historie veřejnosti, včetně důstojné reprezentace města, Středočeského kraje i České republiky. V kontextu s rozvojem cestovního ruchu a dalších volnočasových aktivit nabízejí nebývalý zážitkový potenciál. Zároveň bychom měli tento odkaz předků pečlivě uchovávat i pro příští generace. Ostatně vedle Svaté Hory a nádherných Brd nám zde nic významnějšího nezbylo.

Půldruhého roku žijeme s protiepidemickými opatřeními, která se podepisují nejen na ekonomickém, ale také společenském a kulturním životě. Nakolik ovlivňují provoz a návštěvnost Hornického muzea?

V souvislosti s covidem-19 a nuceným uzavřením muzeí zavítalo v uplynulé sezoně do našich expozic během zkrácené návštěvní doby pouze asi 70 000 platících turistů, což znamená propad přibližně o 50 000 osob, neboť předtím si k nám každoročně našlo cestu okolo 120 000 lidí.

I tak jde o velmi pěkné číslo.

Já vím…, co by za to jiná muzea a galerie daly, mít sedmdesátitisícovou návštěvnost. Takových hodnot nedosahují ani za normálního stavu. Ale my si klademe před sebe vždy ty nejvyšší cíle. Jednou z pozitivních skutečností v době pandemie bylo, že jsme měli relativně více času na plnění úkolů z oblasti odborné a badatelské činnosti. V klidu jsme se mohli věnovat také rozsáhlé údržbě jednotlivých areálů.

Co vše to zahrnuje?

Hornické muzeum Příbram spravuje 54 budov, tři drážní tělesa, několik kilometrů historického podzemí a desítky hektarů pozemků. Na řadu projektů jsme získali prostředky z různých grantů a dotačních titulů. Z realizovaných stavebních prací je nutné na prvním místě připomenout znovupostavení dvou historických transferovaných objektů ve Skanzenu Vysoký Chlumec, který nyní čítá celkem 21 stavení. Tyto novinky obdivovali návštěvníci již během letošní sezony.

Podařilo se aktualizovat nebo modernizovat expozice i v jiných objektech?

V areálu Ševčinského dolu jsme v hlavní šachetní budově instalovali novou stálou expozici o historii svislé důlní dopravy, a to s česko-anglickými textovými mutacemi. Došlo též k doplnění historické důlní techniky vystavené v plenéru, k opravě funkčního hornického vláčku, k inovaci interiérové expozice v hornickém domku, k modernizaci depozitářů, pracoviště ekonomického úseku a IT specialisty. V areálu dolu Vojtěch jsme zabezpečili staticky narušené opěrné zdivo. V Památníku Vojna jsme uskutečnili opravy obslužného objektu, oplocení a další činnosti. Rozsáhlé stavební práce převážně svými silami se podařilo provést v pobočce muzea Uranový důl Bytíz a další nás tam ještě do konce roku čekají. Zájem veřejnosti o akce muzea a jeho expozice vypadal v průběhu léta nadějně, ale konečný účet za letošní sezonou budeme moci vystavit až na sklonku roku. S pozdravem Zdař Bůh se těšíme na další návštěvníky. 

Stanislav D. Břeň

 Josef Velfl

Od roku 1979 se profesně zabývá dějinami Příbramska 19. a 20. století, historií hornictví a hutnictví, montánním muzejnictvím a památkami. Svoji dosavadní pracovní kariéru spojil s příbramským muzeem, které od roku 1994 také vede. Spolupracuje rovněž s Ministerstvem kultury ČR v Radě pro výzkum. Přednáší o dějinách hornictví a techniky na Vysoké škole evropských a regionálních studií a spolupracoval též s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR (1990–1995). V letech 1990–1992 zastával funkci zmocněnce vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967–1970.

V oblasti publikační zastupuje Hornické muzeum Příbram v několika redakčních radách. Je autorem nebo spoluautorem více než 300 článků a odborných studií a dvacítky knih, které vyšly u nás i v zahraničí. Vytvořil nebo se podílel na několika projektech využití technických památek a na zpracování scénářů expozic a výstav.

Je držitelem řady vyznamenání v rámci ČR i v zahraničí. Při příležitosti oslav 800 let od první písemné zmínky o Příbrami obdržel od města Stříbrnou pamětní medaili, letos převzal Cenu města Příbrami.