Příbramští včelaři patří mezi největší spolky v kraji. „Jako jeden z mála je úspěšný ve zvyšování počtu členů a omezování nepříznivého vlivu demografického vývoje,“ říká předseda Jiří Roub. I když letošní výnosy byly nízké a péči o včelstva komplikovala pandemie, příbramští včelaři opět věnují dětem v mateřských školách část získaného medu.

Jak se v letošním roce dařilo včelám medonosným a jaké jsou výnosy medu a dalších včelařských produktů?

Rok 2020 byl všeobecně nepříznivý jak k široké oblasti lidské činnosti působením covidu-19, tak ke včelám. Teplá zima umožnila rozvoj celé řady parazitů a předčasnou konzumaci zimních zásob včel. Studené a suché jaro zabránilo včelám vylétnout na pastvu a přinést do úlů nové, čerstvé zásoby. To s sebou přineslo absenci jarního květového medu.

Začátek léta propršel a deštivé dny splachovaly z květů nabídku pylu, kterým včely krmí nové generace. Výsledkem byl až dvoutřetinový úhyn původních stavů včelstev proti podzimu 2019. To vše se projevilo v produkci medu, vosku, propolisu a mateří kašičky. Strmě vylétly ceny včelstev a včelích matek.

Příbramští včelaři každoročně darují med dětem a pedagogům ve zdejších mateřských školách. Podařilo se tuto tradici zopakovat i v letošním roce?

Když se v úzkém výboru včelařského spolku Příbram jednalo o předání medu mateřským školám, bylo rozhodnuto udržet tuto každoroční tradici, a to navzdory nepřízni současné situace. Od členů spolku bylo získáno potřebné množství medu a jeho předání bude na rozdíl od minulých let uskutečněno přímo do jednotlivých školek v závislosti na počtu dětí.

Kolik včelařů v současnosti působí v Příbrami a okolí?

Zapsaný spolek ZO/ČSV Příbram eviduje v současné době 144 členů, kteří obhospodařují 1023 včelstev. Je zřizovatelem včelařského kroužku dětí při ZŠ pod Svatou Horou a každoročně přispívá opylovací činností včel do oblastní ekonomiky města Příbram částkou řádově ve statisících korun. Příbramský spolek patří mezi největší ve Středočeském kraji. Jako jeden z mála je úspěšný ve zvyšování počtu členů a omezování nepříznivého vlivu demografického vývoje, který se jiným organizacím nedaří zvládat.

Mohou lidé-nevčelaři nějak přispět k tomu, aby se včelám dařilo lépe?

Postoj a reakce laické veřejnosti ke včelám bývají občas problematické. Nicméně je úkolem každého včelaře trpělivě vysvětlovat úlohu včel v životním prostředí, které nepatří jen nám lidem. Každý se nemusí stát včelařem, ale je důležité přesvědčit veřejnost o nezbytnosti našich malých bzučících pomocnic, bez kterých by svět, tak jak ho známe, vzal rychle za své. Tímto tématem se zabývalo v historii – od Aristotela až dodnes – mnoho myslitelů a filozofů.

Stanislav D. Břeň 

Včelařství zjemňuje cit lidu a rozhojňuje jeho vzdělání

V roce 1904 ve své Knize o včelách popisoval včelařství přírodovědec a filozof Tony Kellen následujícím způsobem.  

Není zvířete na zemi, jehož chov poskytuje tolik povzbuzujícího a zajímavého jako chov včely. Společnost tato zachovává přísně nejvyšší zásady: rozdělení práce, odstranění všech členů neschopných a zbytečných. A proto jest ji doporučovati mládeži, ježto je jisto, že je s to, aby ji odvrátila od návštěvy hospod a všelikých prostopášných zábav. Posléze záleží půvab včelařství také ještě na nesnázích, které jsou s ním spojeny. Proto nám nebude s podivem, vzpomeneme-li si, že také námořníka a horníka nebezpečenství spíše vábí, a vědomí, že je překonal vlastní silou a obratností, skýtá mu skvělý požitek a vědomí i hrdost stavovskou. Mnohý udatný ochránce vlasti, ozdobený záslužnými kříži, utíká zhusta před jedinou bzučící včelou. Včelař tedy potřebuje i značně mnoho chladnokrevnosti. Lidé bojácní a nervosní nehodí se za včelaře. Zvláštní vliv, jaký má včelařství na domácí výchovu a mravy, vylíčil hrabě Stosch: občanské společnosti chybí zvyk žíti v rodinném kruhu jako včely. Rodinná autorita jest základ veškeré výchovy. Jak by však nebyla tato vážnost podkopána, když otec rodiny zanedbává nejsvětější své povinnosti a každý volný okamžik stráví mimo dům, zhusta v nejhorší společnosti, kde naň číhají nejrůznější pokušení, nezná jiné touhy, než po surovém požitku a uvrhne ženu i děti nestřídmostí a pitím do nouze a bídy? Zde třeba vzbuditi smysl pro domácí krb a radost z práce, která nespočívá jedině na dosažení peněz. Prací takovou je právě včelaření. Poskytuje radosti a poutá k rodinnému krbu. 

Zdá se, že je to tvrzení smělé, není však než zkušeností nezvratnou, že není včelaře nedbalého a lenošného. Není mezi včelaři jediný, který ubíjí volný svůj čas v hostincích, nebo lenoší. Včelaři jsou bez výjimky nárůdkem pracovitým a šetrným. Baron Berlepsch praví o nich dále: Jest věc dokázaná a nepopře ji nikdo, že skoro všichni včelaři jsou lidmi dobrými. Včelařství je něco tak čistého a ušlechtilého, že nečisté duše se ani odhodlati nemohou, aby se jím zaobírali. V rodinách včelařů je svornost, střídmost a spokojenost domovem. Morálního tohoto vlivu, jímž včelařství působí, jest si skoro tolik vážiti, ne-li více než hmotného zisku, jehož poskytuje, a vlády by měly tuto okolnost opravdově uvážiti.