Lidé se o veřejný prostor často zajímají výhradně v souvislosti s momentální užitnou funkcí. V Příbrami se aktuálně velmi silně řeší parkování. „To je pouze jedna funkce veřejného prostoru, nemůžeme opomíjet další,“ říká městský architekt Jaroslav Malý.

Co je hlavní rolí městského architekta a na základě jakého zadání pracujete?

Má práce obsahuje dvě vrstvy náplně. Jednou je vyjadřování se k projektům stavebníků na území města Příbram, neboť město je v řízeních ze zákona vždy účastníkem, aby hájilo veřejný zájem. Druhou vrstvou je práce pro samosprávu města, kde se vyjadřuji k přípravě městských projektů a podílím se na ní. Zadání pro mou práci přichází od vedení radnice, které definuje priority a projekty, které budou realizovány.

Je někde definován veřejný zájem?

Veřejný zájem je neurčitý právní pojem a ve stavebním zákoně jeho definici nenajdete. Lze si pod tím představit, že zájmy jednotlivce by neměly neúměrně omezit zájmy podstatné části společnosti, nebo zájem v rozporu s právními předpisy.

Každé město má svá architektonická specifika. Jak v tomto ohledu vnímáte Příbram?

Ve druhé polovině minulého století naše město prodělalo obrovský rozvoj, který se bohužel ne ve všech případech pozitivně podepsal na jeho obrazu. Především asanace staré Příbrami v oblasti náměstí T. G. Masaryka, Milínské, Plzeňské a Jiráskových sadů zcela zásadně změnila charakter původní zástavby a ovlivnila dnešní výraz města. Toto – společně s obrovskou demografickou změnou – přineslo podle mého názoru určité odcizení obyvatel od místa, kde žijí. Osobně mne překvapilo, že spoustě zdejších se jejich město nelíbí. Na druhou stranu v tom vidím pozitivum, že si lidé tento handicap uvědomují, což může být první krok ke změně.

Na druhou stranu se dnes – s odstupem čtyřiceti nebo padesáti let – začíná pohlížet i na někdejší socialistickou architekturu s jistým pochopením. Podobný vývoj byl vlastně vidět u mnoha stylů a architektonických etap. Znamená to, že se lidé se svým prostředím vždy nějak sžijí, nebo v čase vzniku nedokážeme docenit soudobou architekturu?

Každá větší stavba s sebou přináší pro obyvatele zásah do jejich prostředí a do jejich mentálních map. Pokud se jedná o kvalitní architekturu nebo urbanismus, zvyknou si rychle. Pokud se ale stavba nepovede, bude občany traumatizovat po celou dobu její životnosti. I ve druhé polovině 20. století zde vznikala architektura kvalitní – mohu jmenovat Březohorské sídliště, kulturní dům nebo třeba i obchodní dům Uran. Zároveň vznikaly stavby a zásahy nepovedené – např. asanace a terminál v Jiráskových sadech, asanace Rynečku se stavbou obchodního domu Skalka a další. Nekvalitní zásahy do městského prostředí s sebou přináší odcizení obyvatel a ztrátu pocitu, že do daného místa patří. Proto je nesmírně důležité charakteristické prostory města chránit.

Přímo o architekturu se možná nezajímá každý, ke změnám veřejného prostoru se však občané vyjadřují velmi často. Je podle vás veřejnost otevřená novým nápadům, nebo chce své „žité okolí“ spíše konzervovat?

Je skvělé, že lidem není lhostejné to, v jakém prostředí žijí. To je totiž hnací motor, jak jej změnit. Bohužel registruji velice málo impulzů ze strany veřejnosti směrem k radnici, aby se kultivoval veřejný prostor, tedy park, náměstí, plácek se stromem a lavičkou. Veškeré požadavky občanů, které na vedení města směřují, se de facto omezují pouze na problematiku parkování. To je ale pouze jedna funkce veřejného prostoru, nelze se omezit jen na to. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že město by mělo primárně sloužit lidem – pěším, a nikoliv automobilové dopravě. Chodci by měli být ve městě preferováni před automobilisty, ne obráceně. Věřím, že veřejnost umí přijmout i nové řešení oproti tradičnímu, o dané problematice je ale potřeba s občany hovořit, nestavět je před hotovou věc.

Děje se to v Příbrami? Umí radnice komunikovat s veřejností a přeje si veřejnost komunikovat s radnicí?

Nejsem sociolog ani PR specialista, abych si troufl hodnotit úroveň komunikace města s veřejností. Myslím ale, že se máme co učit jak my, tak i veřejnost. Při přípravě projektu rekonstrukce aquaparku probíhalo dotazníkové šetření a několik setkání s veřejností a zastupiteli jak před začátkem projektu, tak i v jeho průběhu. K účasti na přípravě byla vyzvána odborná i laická veřejnost, opozice i zástupci plaveckého klubu a plavců. V této fázi byly námitky všech zohledněny, došli jsme ke konsenzu. Nyní, když je projekt hotový, bohužel slyším obrovskou kritiku. Musím se tedy ptát, kde tito lidé byli, když jsme projekt připravovali. Zároveň je otázkou, jestli se jedná o názor většinový, nebo pouze o názor hlasitější části veřejnosti.

Nakolik by podle vás laická veřejnost vlastně měla „připomínkovat“ připravované stavby nebo úpravy? Na jedné straně se lidé mohou vyjádřit, což je určitě pozitivní, na druhé hrozí krach jakéhokoliv nápadu.

Participace veřejnosti na projektech z veřejných zdrojů je zcela nezbytná. Nestavíme si město pro sebe, ale pro občany. Proto by měli dostat prostor pro vyjádření názoru. Každý projekt s sebou přináší určité kompromisy, a část obyvatel může být daným záměrem částečně negativně dotčena. Je důležité, aby se nejednalo o většinovou část občanů a aby byly možnosti a varianty dostatečně prodiskutovány a negativní dopady v maximální míře eliminovány.

V Příbrami vzniklo volné diskusní uskupení architektů a lidí, kteří se zajímají o architekturu a veřejný prostor. Mohou podobné iniciativy pomoci k architektonické kultivaci veřejného prostoru?

Jednoznačně ano. Jak jsem již řekl, ze strany obyvatel jsou vznášeny požadavky především na parkování, a vedení města se, asi pochopitelně, snaží vyhovět. Pokud bude poptávka i po projektech jiného typu, je to jedině dobře. Mojí jedinou motivací pro práci, kterou vykonávám, byla snaha ovlivnit vzhled našeho města. Přistěhovali jsme se sem v roce 2013 a stav Příbrami byl pro mne skličující. Je tedy skvělé, že i kolegové, kteří tady žijí mnohdy od narození nebo se zde narodili, začali stav našeho města řešit také. Obdobné občanské iniciativy vznikly i v jiných městech a jednoznačně pozitivně ovlivnily tamní dění nejen na úrovni teoretické, ale především se samy aktivně zapojily do proměny veřejného prostoru. Jmenujme třeba Plzeň, Prahu 3, Prahu 10, Kolín, Kladno nebo Žďár nad Sázavou.

Jste příznivcem otevřených architektonických soutěží?

Když jsem nastoupil na městský úřad, snažil jsem se prosadit revitalizaci sídliště Cíl formou architektonické soutěže. V případě revitalizace areálu Nového rybníka jsem usiloval o to, aby se město ucházelo o grant Nadace proměny. Tato nadace, přestože je financována ze soukromých zdrojů, realizuje projekty na vysoké úrovni, a to pouze na základě architektonických soutěží, navíc v doprovodu s propracovanou participací veřejnosti. Bohužel jsem ale neuspěl. Architektonické soutěže mohou přinést zadavateli celou řadu nápadů, které by v případě přímého zadání nikdy nevznikly. Možnost výběru je tedy v tomto případě mnohem větší.

Sledujete architektonické počiny v České republice nebo ve světě? Které stavby, rekonstrukce nebo úpravy veřejného prostoru považujete za zdařilé?

Samozřejmě se zajímám o dění v oboru. Naštěstí se i u nás najde řada povedených realizací ve veřejném prostoru. Mohu zmínit třeba Litomyšl, Zlín nebo Sušici. Konkrétně bych jmenoval Havlíčkovy sady v Praze, tzv. Grébovku, u které vidím určitou paralelu s naším parkem Střelovna. Přestože nemáme na Střelovně vinici, grottu nebo pavilon s kuželníkem, jedná se o krásný park s romantickou spletí cestiček, který má velký zatím nevyužitý městotvorný potenciál.

Příbram čeká revitalizace zóny Cíl. Jak bude vypadat?

Z původního záměru revitalizovat celý prostor tohoto sídliště se v tuto chvíli bude realizovat prostor mezi horním křížovým domem a obchodním střediskem Cíl. Rekonstrukce spočívá ve výměně povrchů, veřejného osvětlení a především výsadbě stromů, jež mají daný prostor humanizovat a zlepšit jeho kvalitu.

Plánuje se také rekonstrukce náměstí J. A. Alise na Březových Horách? Co je předmětem zdejší úpravy?

Konkrétní řešení úpravy by mělo vyjít z architektonické soutěže. Cílem je kompletní rekonstrukce, tedy vyřešení urbanistických vazeb, výměna povrchů, revitalizace zeleně, případná rekonstrukce inženýrských sítí. Oříškem bude propojení s náměstím Hynka Kličky, se kterým tvoří jeden prostor. Obě náměstí jsou bohužel rozdělena silnicí I. třídy, která tam zůstane, dokud nebude vybudován jihovýchodní obchvat města.

Věnujete se právě i obchvatu. Jaký je přínos architekta pro tuto stavbu?

V případě příbramského obchvatu není město stavebníkem, ale pouhým účastníkem řízení. Za město jsme v rámci územního řízení vznesli takové námitky, aby dopady stavby obchvatu na naše obyvatele byly co nejmenší. Rovněž jsme připomínkovali napojení budoucí propojky Rožmitálská–Zdabořská na obchvat.

Mohou občané v Brodě, Žežicích a ve Zdaboři počítat s protihlukovými opatřeními?

Pokud budou překročeny hlukové limity, tak ŘSD jako investor stavby bude povinno tento stav napravit. V současnosti podle kontrolního měření na Brodě ale tyto limity překračovány nejsou, stejně tak podle hlukové studie by neměly být překračovány ani ve Zdaboři. Po realizaci obchvatu tato měření budou probíhat znovu, a pokud se hluk zvýší nad přípustnou mez, budou protihluková opatření doplněna. ŘSD musí s prostředky nakládat účelně, proto město nedosáhlo dohody o instalaci takových opatření dopředu – „pro jistotu“.

Jaký osud čeká někdejší ředitelství Rudných dolů?

Záměrem města je rekonstrukce budovy pro potřeby městského úřadu. Co mě trápí, je umístění sídla městské policie v parteru tohoto domu. Jedná se o nejvýstavnější dům na náměstí, a v jeho parteru se bohužel nachází funkční využití, které s okolím nikterak nekomunikuje, naopak se od něho zcela vymezuje zalepenými okny. Na to, aby se tento prostor bývalého Báňského ředitelství dal využít pro účely jež náměstí oživí, je potřeba najít adekvátní prostory, kam se městská policie přestěhuje.

Jsou nějaké další projekty, na kterých aktuálně pracujete?

V rámci své práce se podílím na realizaci městských projektů. V současnosti se jedná o dokončení stavebních úprav Junior klubu, revitalizaci Čekalíkovského rybníka nebo třeba přípravu projektu domova seniorů v areálu bývalé 8. ZŠ. Zde by mělo být v budově jídelny vybudováno zařízení pro imobilní seniory s kapacitou asi 30 lůžek. Dále se připravuje revitalizace Komenského náměstí. Zde budou rekonstruovány povrchy komunikací, inženýrské sítě, dojde k ošetření zeleně a vzniknou další plnohodnotná místa pro parkování. Do projektu bude doplněna i instalace historické kašny, která je deponována v prostorách Technických služeb města Příbram. Osobně by se mi líbilo, kdyby bylo zkultivováno i hřiště a vlastní park uprostřed náměstí, které by si to také zasloužily. 

Stanislav D. Břeň

Jaroslav Malý

Narodil se v Písku. Vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu a Fakultu architektury ČVUT. Po absolvování střední školy pracoval jako projektant a vedoucí projekce v nábytkářské firmě v Písku. Za dočasnou výstavu Karel IV. – císař z Boží milosti konanou v roce 2006 v Císařské konírně Pražského Hradu získal s kolegy ocenění Grand prix Obce architektů. Jejich stavba jízdárny na Farmě Čapí hnízdo byla v roce 2013 oceněna bronzovou medailí v soutěži pořádané Mezinárodním olympijským výborem, Mezinárodním paralympijským výborem a Mezinárodní asociací pro sportovní a volnočasové stavby IAKS. Je spoluautorem publikace Sportovní stavby vydané nakladatelstvím ČVUT v roce 2010. Do Příbrami se přestěhoval v roce 2013 z Prahy. Ve funkci městského architekta působí od roku 2015 v rámci Odboru investic a rozvoje města.