Každý známe nějaký film, ke kterému máme osobnější vztah. Zpravidla to není kvůli tomu, jaký onen snímek je, kdo tam hraje, nebo o čem pojednává. Bývá to tak, že filmové dílo spojujeme s něčím, co považujeme za příjemné, na co si podvědomě při sledování vzpomeneme. V mém případě je to jednoznačně první díl Nekonečného příběhu – moderní pohádky, která se odehrává v říši Fantazie. Hlavního hrdinu ztělesňuje malý Bastien, který na půdě školy čte dobrodružnou knížku a stává se sám součástí příběhu.  

Jak běží čas, mám stále intenzivnější pocit, že také my hrajeme v nekončícím příběhu, a to s podtitulem Modernizace příbramského aquapark. Sice nám tu nelétá rychlodrak Falco, nekluše kůň Artex s Atreyem na hřbetu a Kamenožrout nechroupe zbylou rudu z odvalů, přesto se dá najít určitá podobnost s filmovým příběhem. Strastiplnou a předlouhou cestou chceme dosáhnout Slonovinové věže (v našem případě rekonstrukce aquaparku) dříve, než ji pohltí Nicota, jež v našem případě může symbolizovat fatální havárii a uzavření bazénu pro nevyhovující stav.

V tomto čísle Kahanu naleznete souhrnnou informace o tom, jak to s aquaparkem vypadá, co se doposud udělalo a co udělat zbývá. Důležité je upozornit na to, že okamžik konečného soudu teprve nastane, a to ve chvíli, kdy zastupitelé budou rozhodovat o rekonstrukci se znalostí její ceny. Dvacet pět konšelů stiskem zeleného nebo červeného tlačítka na hlasovacím zařízení vyřkne verdikt, který buď rekonstrukci aquaparku posune z říše fantazie do říše reality, nebo odsoudí projekt k dožití v trezoru.

Je klidně možné, že bude vznikat i Nekonečný příběh číslo dvě. Ostatně takzvané sequely jsou v kinematografii velmi módní. Na rozdíl od filmové předlohy však nebude mít jinou zápletku ani jiné obsazení. Všechno bude stejné, pouze Slonovinová věž bude menší a levnější. A nám nezbude než doufat, že ji Nicota nepohltí dříve, než ji vůbec budeme moci spatřit.

Jan Konvalinka