Z několika návrší kolem Příbrami může všímavý poutník zaznamenat jedinečný pohled na březohorské „trojkostelí“, jehož součástí je sbor Mistra Jakoubka ze Stříbra, postavený převážně horníky hlásícími se k Církvi československé husitské.

V loňském roce si Církev československá husitská (CČSH), k níž se po druhé světové válce hlásil téměř milion věřících, připomněla 100. výročí svého založení (8. ledna 1920). I na Příbramsku se těšila zájmu místního obyvatelstva, když se k ní po dvou letech existence hlásilo přes 4000 věřících. V té době již při státem schválené náboženské obci působil ochotnický divadelní odbor, pojmenovaný po občansky a vlastenecky aktivním žurnalistovi Karlu Havlíčku Borovském.

Premiéroví Psohlavci

Divadelní odbor se při příbramské náboženské obci utvořil téměř v jejích začátcích. První představení Psohlavci nebo hru učitele a spisovatele Václava Lemberka Pro víru nazkoušel a odehrál již v roce 1921 v sále hostince Emanuela Soukupa na Rozsypalce v Mariánské ulici. Březohorská Rozsypalka, která byla záhy přejmenována na hostinec U Jiřího z Poděbrad, se stala na dlouhá léta domovskou scénou dramatického odboru Karel Havlíček Borovský. Ochotničtí nadšenci z dramatického odboru ve spolupráci s Jednotou mládeže CČSH zde odehráli desítky divadelních představení. Pořádány byly též hudební nebo vzpomínkové večery, akademie, mikulášské, kabaretní představení nebo tzv. maškarní reje. 

Důležitý posun v divadelním životě církevních ochotníků se udál v roce 1923, kdy bylo do divadelního sálu pořízeno jeviště a vyrobeny kulisy. Iniciátorem se stal horník z Podlesí Bohumil Futro. Patřil dlouhá léta k nejobětavějším členům rady starších, a tak není divu, že jeho podobiznu zachytil sochař Václav Šára v interiéru březohorského husitského kostela. Zhotovením zakázky byl pověřen malíř z Prahy-Vinohrad Antonín Nevole.

V následujícím roce 1924 uspořádal dramatický odbor svůj první divadelní ples. V tomtéž roce se jeho členům dostalo poděkování přímo od prezidentské kanceláře, která tak reagovala na zaslání blahopřejného dopisu ochotníků k prezidentovým narozeninám, k němuž byla připojena jednoaktovka M. Hlaváčové Páně profesorův významný den. Divadelní odbor nově vedl Antonín Jeník, jenž stál v čele čtrnáctičlenného výboru. Ke konci roku 1924 se podařilo pro církevní ochotníky zakoupit za 7500 korun pianino. „Kdož by ku rychlejšímu zaplacení úpisem podílů od 10 Kč výše přispět chtěl, nechť si vyzvedne úpisní arch u Antonína Jeníka“, píše se v zápisu rady starších z 5. listopadu 1924. 

Divadelní představení a akce pořádané dramatickým odborem Karel Havlíček Borovský se konaly několikrát do roka. Snaha rady starších ale směřovala k větší pravidelnosti, nejlépe k pořádání nejméně jedné události měsíčně. Na konci roku 1925 se tak v průběhu října a listopadu odehrálo divadelní představení, uspořádán byl Fibichův melodram a společenský večer.

Divadlo pro kostel

Členové rady starších i dramatického odboru přirozeně vytvářeli kulturní milieu Březových Hor, které tehdy byly samostatným městem. Od poloviny dvacátých let se zapojili do činnosti osvětových sdružení na Březových Horách (Antonín Jeník a Karel Vaněk) i v Příbrami (farář František Kalous a Josef Kříž). Když v říjnu 1926 došlo ke slavnostnímu položení základního kamene pomníku padlým občanům Březových Hor, přispěl dramatický odbor Karel Havlíček Borovský na jeho postavení částkou 200 korun, kterou získal uvedením hry se zpěvy v přírodě Tulácká krev. S představeními se dramatický odbor vydával i do okolí Březových Hor.

Dětskou divadelní hru Tajemný dub od Čeňka Habarta odehrál divadelní dorost nejprve v předvečer 77. narozenin T. G. Masaryka v sále na Březových Horách, několik dní poté se stejnou hrou zajeli do Obecnice a Bohutína. V roce 1930 mohl Bohumil Futro na schůzi rady starších oznámit jubilejní 50. odehrané divadelní vystoupení. Naopak v době, kdy se nehrálo, zapůjčoval dramatický odbor své jeviště divadelnímu souboru Kostelecký, společnosti Karla Tvrdka nebo Bedřicha Bittla. Až do slavnostního otevření sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra odváděl Havlíček většinu výtěžku z divadelních představení ve prospěch stavby vlastního kostela. Na některých představeních participoval se sokolskými ochotníky, jako tomu bylo například v Bohutíně při uvedení hry Pan učitel (1933). Oslavu 84. narozenin T. G. Masaryka v Dominikálních Pasekách 18. března 1934 zase dramatický odbor uspořádal s místní Dělnickou tělovýchovnou jednotou. Zvláštní představení Havlíček odehrál v předvečer slavnostního otevření sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra 24. října 1936, kdy uvedl hru Probuzení zachycující počátky CČSH. 

I za nacistické okupace se dařilo divadelní provoz držet při životě. Během válečných let místo jednatele dramatického odboru zastával katecheta a pomocný duchovní Jiří Vítek, kterého v roce 1944 ve funkci vystřídala Božena Ciprýnová. Intenzita činnosti dramatického odboru během jednotlivých válečných let kolísala. V letech 1939–1941 nazkoušeli členové dramatického odboru čtyři divadelní hry: Lucifer aneb Zázračný elixír (1939), Lidé na kře (1940), Přátelský večer (1940), Vina (1941) a připravili večer zpěvů a hudby, při němž pod taktovkou Josefa Švancara účinkoval smíšený a ženský sbor CČSH společně s orchestrem ochotníků. Provedeny byly skladby F. Drdly, Z. Fibicha, V. Hlinomaze, G. Langeho, B. Smetany, O. Stryka, J. Švancara a dalších.

Činohry, operety, koncerty, kabaret…

V roce 1942 posílil řady dramatického odboru Josef Ouzký s manželkou, čímž jeho činnost ožila. Počet odehraných divadelních představení jak na domácí scéně U Jiřího z Poděbrad, tak na venkovských jevištích – například v sále hostince B. Vaňka v Bohutíně, kde bylo představeno Stroupežnického drama Václav Hrobčický z Hrobčic – začal narůstat. Uspořádány byly rovněž dva koncerty; jeden v sále U Jiřího z Poděbrad a druhý přímo ve sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra.

V následujících dvou letech dramatický odbor pracoval opět ve volnějším tempu. V roce 1943 připravil dvě představení: kostýmní operetu V trojském zámečku a veselohru Puma a Herakles; pořádán byl také kabaret, sál byl jinak propůjčován různým divadelním společnostem. V roce 1944 mohli diváci zhlédnout veselohru se zpěvy Sladké království od husitského faráře Františka Rydvala, další dvě představení: Zlatá lucerna víly Slovanky a Vánoční pošta se odehrála v roce 1945 a režijně se na nich podílel Jan Futro, čímž pokračovala rodinná divadelní tradice. 

Na valné hromadě v dubnu 1945 prošel dramatický odbor Karel Havlíček Borovský částečnou generační obměnou. Byla provedena nezbytná oprava poškozeného jeviště. Sál U Jiřího z Poděbrad tak byl připraven znovu divákům rozevřít divadelní oponu. Za obnovou církevního divadla stály zejména dvě osobnosti: duchovní Jiří Vítek a občasný režisér dramatického odboru Jan Futro. V jeho režii byla s úspěchem sehraná dvě představení: Zlatá lucerna víly Slovanky a na Hod boží vánoční Vánoční pošta - veselá vánoční hra se zpěvy od Františka Rydvala. Vstupné k sezení stálo deset a osm korun, k stání se dal lístek opatřit za pět korun.

Další oživení dramatického odboru Karel Havlíček Borovský nastalo až v roce 1947 s příchodem nového faráře Františka Božovského a jeho manželky Věry. „Havlíček sehrál 7. prosince 1947 jedno krásné divadlo ve dvou představeních a to ‚Vodníkova Bělička‘ v režii Věry Božovské,“ píše se v kronice náboženské obce. I v dalším roce dramatický odbor nacvičil dvě představení, obě na vlastním jevišti v restauraci U Jiřího z Poděbrad.

Od Sněhurky ke kořenům

Po komunistickém převratu v únoru 1948 začaly být křesťané v Československu pronásledováni a zaháněni do ghetta kostelů. Ateistický stát se nejprve zaměřil na nejpočetnější římskokatolickou církev, počátkem padesátých let ale začal otevřeně deklarovat boj proti náboženství jako takovému a do rohu začaly být výrazněji zatlačovány i ostatní církve včetně CČSH. Přesto se církevním ochotníkům v Příbrami dařilo ještě nějaký čas vzdorovat.

V roce 1949 sehráli tři představení: Sněhurku a Mikuláše v Kašpárkově v režii Věry Božovské a Žižkův večer pod vedením sestry Kamenické. O rok později tzv. prošlo již jen jedno představení Hluboké kořeny. Existence dramatického odboru na spolkové bázi se neodvratně blížila ke svému konci. K němu přispělo též zrušení restaurace U Jiřího z Poděbrad, v jejímž sále církevní divadlo od roku 1921 téměř bez přerušení účinkovalo. Jeviště muselo být odvezeno a uskladněno ve farních domech, pianino pak ve farní kanceláři v Prokopské ulici. V roce 1951 byla rada starších nucena se zabývat odprodejem jeviště, dokonce uvažovala o rozstříhání divadelní opony a jejím využití pro pokrytí kostelních lavic. Do prachu se začala halit třicet let budovaná divadelní knihovna, pro kterou se díky násilnému přerušení ochotnického nadšení pro divadlo nenašlo využití. 

Když si otevřete internetovou databázi českého amatérského divadla, najdete v ní bezmála sto odkazů na divadelní sdružení pojící se na náboženské obce CČSH. Moderní kostely, které si tato církev vesměs svépomocí za první republiky stavěla, byly hojně koncipovány jako multifunkční stavby s divadelními sály. Jeden takový, v němž se divadelní scénu podařilo po roce 1989 obnovit, se nachází v Husově sboru v Praze-Vršovicích a nese název divadlo Mana. Tak snad se do jeho hlediště budou moci diváci zase brzy posadit. 

Martin Jindra, Ústav pro studium totalitních režimů