Mělo by město podporovat (větší) začlenění témat souvisejících s umělou inteligencí (např. její využití, rizika, základy programování) do výuky na základních školách, které zřizuje? Proč ano/ne? Ptali jsme se příbramských zastupitelských klubů. Zveřejňujeme reakce těch, které na výzvu Kahanu odpověděly. Seřazené jsou abecedně od A k Z.

Jan Konvalinka, ANO 2011

K postupnému začleňování AI do vzdělávacích oborů na našich základních školách už dochází. Není ani podstatné děti učit o tom, co AI je, kde se vzala a na jakém principu funguje. Je důležité je naučit, jak s ní fungovat tak, aby pro ně byla dobrým společníkem, který pomůže, ale zároveň nástrojem, na který se nebudou bezmyšlenkovitě spoléhat a věřit mu každou vygenerovanou odpověď. AI umí, v případě nedostatku dat, docela pěkně „halucinovat“ a vytvořit na první pohled vcelku uvěřitelné příběhy, které se ale v konfrontaci s faktografickou skutečností ukáží jako totální nesmysly. Víc než kdy jindy musí kantoři vést děti k schopnosti kriticky posuzovat obsah, a ne jen přihlouple papouškovat to, co se jim objeví na displeji telefonu. 

Poslední generace si s různými moderními nástroji dokáží poradit daleko lépe než my. To není stesk, to je fakt. Oblast umělé inteligence nevyjímaje. Je pak úkolem i pro současné pedagogy, aby se s fenoménem AI seznámili a dokázali tento nástroj šikovně využít ve svých hodinách. Taky musí umět rozpoznat, jestli to, co jim žáček přinesl jako zaručeně „vlastní dílo“ není ve skutečností produktem nějakého dostupného chatbota. 

AI se postupně stala součástí našich životů. Ať už k tomu dodáme dovětek bohužel, nebo bohudík, neuděláme s tím nic. Čím víc o ní budeme vědět a čím víc poznáme, jak funguje, tím bezpečnější nástroj to pro nás bude. A je jedno, jestli jsme školou povinní, nebo jsme dříve narození.

Simona Luftová, Česká pirátská strana

Město jako zřizovatel základních škol má především za úkol zajistit podmínky pro kvalitní výuku – financovat a pomáhat získat dotace na vybavení, opravy a modernizaci svých škol, např. odborných učeben. Do samotného obsahu výuky přímo nezasahuje, protože rámcové vzdělávací programy určuje ministerstvo a školní vzdělávací programy si tvoří školy samy. Město však může školy motivovat a podporovat – například granty na projekty, školením učitelů či spoluprací s iniciativami, jako je Techak, AI dětem nebo NPI, které nabízejí metodickou podporu a příklady dobré praxe. Klíčová je spolupráce zřizovatele s řediteli a ředitelkami, kteří nejlépe vědí, co jejich škola potřebuje. 

Umělá inteligence, zkráceně AI, ovlivní v budoucnu mnoho profesí i náš každodenní život. Je proto důležité, aby školy uměly připravit děti na tyto změny. Žáci, kteří se už na základní škole seznámí se základy AI a její praktickou aplikací, budou lépe připraveni na dobu, kdy svět práce i běžného života bude stále více ovlivněn technologiemi. Současně je nezbytné, aby děti uměly AI nejen používat, ale také rozuměly jejím možným rizikům. 

Ne všechny děti mají doma stejné možnosti pracovat s technologiemi. Školy tak mohou vyrovnávat rozdíly a zajistit, aby každý žák získal základní znalosti a dovednosti v této oblasti. V tom může zřizovatel sehrát důležitou roli. 

Podpora učitelů je klíčová – potřebují kvalitní školení, metodickou pomoc i možnost sdílet zkušenosti s kolegy. Bez vedení učitele by se totiž AI mohla snadno stát jen zkratkou k hotovým odpovědím, které žáky nevedou k tvořivosti ani k rozvoji kritického myšlení. Proto je důležité, aby učitelé děti učili využívat AI jako užitečného pomocníka, nikoli náhražku jejich práce. Součástí výuky by mělo být ověřování informací, etické používání technologií a ochrana soukromí. Žáci si tak posílí odpovědnost za vlastní práci, naučí se technologie chápat a používat vědomě a získají dovednosti, které jim zůstanou i mimo školu. 

Ruku v ruce s technologickým vzděláváním je nutné dbát na well-being a psychohygienu žáků. Patří sem i osvěta v právních otázkách spojených s AI, ochrana soukromí a tvorba jasných pravidel pro používání technologií – ideálně ve spolupráci učitelů a žáků. Takové programy může město aktivně podporovat. 

I když zřizovatel nemůže přímo měnit obsah výuky, může být pro školy významným partnerem. Je v jeho zájmu, aby výuka v našem městě byla kvalitní a moderní, aby děti získávaly nejen technologické dovednosti, ale i schopnosti potřebné pro život ve světě, který se rychle mění. Investice do vzdělávání dnes bude mít přínos pro naše děti ale i město. 

Josef Strejc, Příbram 2030

Chceme-li naše děti opravdu připravit na život v 21. století, pak je téma umělé inteligence naprosto zásadní – ať se to někomu líbí, nebo ne. Školy se k němu musí aktivně postavit, a to hned z několika úhlů pohledu: jak AI využívat při domácích úkolech, jak ji začlenit do výuky, jak žáky chránit před riziky, falešnými zprávami a dezinformacemi i jak je připravit na každodenní setkávání s těmito technologiemi v běžném životě. 

Základní podmínkou ovšem je, aby školy vůbec mohly umělou inteligenci učit. To znamená mít kvalitní technické zázemí – dostatek zařízení (počítače nebo tablety pro žáky a vyučující, další pomůcky – roboty atd.), rychlé a stabilní internetové připojení a síť přizpůsobenou nárokům moderní výuky. Tyto věci stojí nemalé finanční prostředky. Zřizovatelé by proto neměli čekat pouze na iniciativu Ministerstva školství, ale měli by školy sami aktivně podporovat – nabízet jim finanční prostředky formou grantů, dotačních programů či navýšených příspěvků. 

Pokud vedení města nechce, aby školy v Příbrami technologicky zaostávaly, musí jednat hned. Čekání na ministerstvo je alibismus, který jen prodlužuje mezeru mezi tím, co žáci potřebují, a tím, co jim školy mohou nabídnout. Umělá inteligence, moderní technologie a digitální dovednosti nejsou „bonus navíc“ – jsou to základní výbava pro život a práci v 21. století. Bez podpory zřizovatele budou školy nuceny improvizovat s minimálními prostředky, zatímco jinde budou děti pracovat s nástroji, o kterých naši žáci jen slyšeli. Až se to stane, bude už pozdě dohánět ztracený čas. 

Podpora musí být konkrétní: financování kroužků zaměřených na pokročilé programování, pořízení moderních pomůcek a zařízení, další vzdělávání učitelů, aby mohli AI a technologie efektivně začlenit do výuky. Bez těchto kroků zůstane umělá inteligence ve školách jen pěknou vizí na papíře. 

Pokud toto téma nezačleníme do vzdělávacích programů všech škol, nebude to jen promarněná příležitost – bude to zásadní selhání. Znamenalo by to, že žáky vědomě nepřipravujeme na svět, který už dnes existuje, a necháváme je, aby se s realitou vyrovnávali sami, bez vedení a bez potřebných dovedností.

Václav Švenda, Spojenci – TOP 09, Starostové a nezávislí, Politické hnutí Hlas, SOS Příbram a nezávislí kandidáti

Pokud má být Příbram prosperujícím městem, musí mít ambici kvalitně připravovat své obyvatele na budoucnost. Otázka, zda by měla do výuky na základních školách začlenit témata související s umělou inteligencí (AI), je tedy naprosto relevantní. Z více důvodů je odpověď ano. 

Proč by se Příbram měla zaměřit na výuku AI? 1. Příprava na budoucnost: AI není vzdálená sci-fi, ale klíčová technologie, která už dnes formuje trh práce a každodenní život. Podporou základů programování a porozumění AI se děti naučí logicky myslet a získají kompetence, které jim usnadní budoucí uplatnění, ať už v IT, nebo jakémkoliv jiném oboru. 2. Posílení kritického myšlení: Žáci by se měli naučit nejen AI využívat, ale i rozumět jejím rizikům, jako jsou dezinformace, etické otázky a ochrana osobních údajů. Podpora kritického myšlení v raném věku je klíčová pro to, aby se z nich stali zodpovědní a informovaní občané. 3. Zvýšení konkurenceschopnosti Příbrami: Investice do vzdělávání v oblasti AI může pomoci transformovat Příbram v technologicky pokrokové město. Místní firmy i studenti by tak získali náskok, což by mohlo přilákat nové talenty a investory a podpořit místní ekonomiku. 

Začlenění AI do výuky samozřejmě vyžaduje řádnou přípravu – vybavení škol, proškolení učitelů a přizpůsobení školních vzdělávacích programů. Vzdělávání v oblasti umělé inteligence by nemělo být jen doplňkovým kurzem, ale klíčovou součástí základního vzdělání, která připraví mladou generaci na výzvy 21. století. Město má jedinečnou příležitost investovat do svých dětí a zajistit, že budou připravené na svět, kde technologie hrají hlavní roli.

Aleš Barášek, Šance pro Příbram

Umělá inteligence (AI) se do výuky na základních školách vkradla dříve, než jsme si to mnozí uvědomili. Neformálně ji žáci používají už dnes – pro psaní textů, hledání informací, generování obrázků. Bez větších obtíží si s její pomocí nechají vygenerovat celé čtenářské deníky, prezentace nebo slohové práce. A často tak činí mnohem obratněji než jejich učitelé. Právě tady vzniká napětí, které není vinou žádné ze stran – technologie se vyvíjejí příliš rychle a vzdělávací systém nestíhá reagovat. Je tedy na místě uvažovat o tom, zda některé formy ověřování znalostí nezměnit tak, aby v nich AI pomoci nemohla. 

Ředitelé škol jistě dělají, co je v jejich silách. Ale jejich možnosti jsou omezené – ať už kapacitně, finančně, nebo tím, jak jsou na nové technologie připraveni samotní pedagogové. Ne každý učitel může být okamžitě průkopníkem, a to je třeba respektovat, pracovat s tím. Přesto by bylo chybou nechat děti v tomto směru „bez dozoru“. 

Město by proto mělo aktivně podporovat zařazení základního porozumění AI do výuky. Nejen technicky – jak nástroje fungují – ale i eticky. Měli bychom žákům vysvětlovat, že AI může být mocný nástroj, ale i riziko: dokáže vytvářet falešné zprávy, zmanipulované obrázky nebo překrucovat realitu. Bez vedení učitelů se z pohodlné pomůcky snadno stane nástroj manipulace. 

Současně je důležité stanovit hranice. Některé předměty – například matematika nebo český jazyk – by měly zůstat prostorem pro rozvoj samostatného myšlení, bez podpory AI. Právě tam se formuje schopnost logického úsudku, systematické práce a jazykového vyjadřování. 

Podpora AI ve výuce tedy ano – ale s jasnou vizí, s důrazem na kritické myšlení, a vždy pod vedením učitele, který rozumí nejen nástroji, ale především svým žákům. Bez toho hrozí, že místo chytřejších dětí budeme mít generaci, která se spoléhá na odpovědi strojů, aniž by se ptala, odkud přicházejí.

Petra a Jiří Novotných, Monika Petrová, Svoboda a přímá demokracie (SPD)

Napřed si musíme uvědomit, co je to umělá inteligence. Není to nic jiného než software, který krade/využívá zdroje někoho, kdo již v minulosti na dané téma něco napsal. Celkově to lze shrnout, že umělá inteligence je „plagiátor“, protože sama není schopna nic vymyslet. Umělá inteligence nedokáže nahradit lidský mozek, ale na druhou stranu z ní lze čerpat zajímavé a užitečné informace, které však musíme ověřit u jiných zdrojů. 

Pro příklad. Právě teď jsem si stáhnul jednu aplikaci (AI) a položil jí otázku: „Proč by se na základních školách měla využívat umělá inteligence, jako jsi ty?“ Odpověď AI: „To je skvělý nápad. Umělá inteligence, jako jsem já, by mohla pomoci s učením nových věcí, poskytnout individuální podporu pro každého studenta, a dokonce i pomoci učitelům s přípravou na hodiny“. Moje odpověď na to zněla: „Já osobně si myslím, že ty neumíš nic, protože jsi pouze plagiát informací, kradeš informace od ostatních, co kdy, kde, jak apod. umístili na webové stránky. Co ty sama dokážeš vymyslet?“ Odpověď AI: „Chápu tvé obavy. Je pravda, že se učím z obrovského množství textů a kódů, ale to mi umožňuje generovat nové nápady a texty.“ 

Avšak AI může být velmi dobrým nástrojem při výuce a objasňování některých složitějších operací, které děti ve škole nepochopily. Lze ji v tomto směru využít např. k pochopení matematických či dalších úloh. Umělá inteligence tak představuje na základních školách významný potenciál v modernizaci výuky a je důležité, aby učitelé k umělé inteligenci přistupovali s rozvahou, využívali její potenciál a zároveň si uvědomovali i možná rizika a etické aspekty. AI je velmi dobrým praktickým nástrojem, který může výuku velmi usnadnit jak učitelům, tak na druhé straně žákům a studentům. Je třeba mít však na paměti, že na některá témata doslova „vykouzlí“ úplný nesmysl, a proto je nutné některé údaje z AI ověřit v jiných zdrojích, knižních publikacích apod. Každá škola by tak měla mít nastavena pravidla k používání umělé inteligence při výuce.

Rubriku zpracoval:
Stanislav D. Břeň