Co přesně? No přece konec prázdnin a začátek školního roku. Jeřabiny dávno dozrály, vlaštovky se na drátech seřadily a v obchodech už několik týdnů jako hrozbu dětem a provokaci rodičům vystavují sešity, penály, pastelky, nůžky, lepidla, pravítko s ryskou i bez či jiné propriety, bez kterých si zahájení školního roku nedovedeme představit. Některé děti za to, že byly hodné, dostaly i novou tašku do školy a bezva pytlík na cvičební úbor se Spidermanem. Nevím, jak dnešní děti, ale já bych se v takovém případě rozhodl, že už nikdy hodný nebudu.

Teď ale vážně. Poslední část uplynulého školního roku byla, slušně řečeno, malinko zvláštní. Do školy se víceméně nechodilo, zkoušelo se učit po internetu a vzdělávací plány vzaly v řadě případů za své. Učitelé budou v září a říjnu stát před nesmírně náročným úkolem, kterým bude celou vzdělávací mašinérii opět roztlačit a přesvědčit žáky o tom, že existuje něco jako řád a pravidelnost. Kantorům držme palce a mějme před jejich prací respekt. Nebudou to mít snadné. 

Upřímně, bojím se, co všechno nám podzimní měsíce přinesou. Myslím tím tu mikroskopickou příšerku s názvem koronavirus. Rozhodně nepotřebujeme další omezení, další zavírání obchodů a další vypínání ekonomiky. I když jsme posbírali docela dost zkušeností, získali něco jako kolektivní imunitu (tedy zatím spíše v tom sociálním významu) a naučili se postarat se sami o sebe a své blízké, byla by druhá pandemická vlna velkou komplikací.

Ať jste malí nebo velcí, školou povinní nebo nepovinní, ať stojíte před katedrou nebo za ní, vykročte do nového školního roku tou správnou nohou, s odhodláním a s vírou, že všechno bude dobré, a že nás čeká hezký čas babího léta. 

Jan Konvalinka, starosta města