Virtuální realita (VR) je fenomén, který proniká do všech oblastí lidského života včetně kultury. Příbramská galerie chystá hernu na virtuální realitu. „Mezi digitálním a reálným světem nejsou tak velké bariéry, jak by se mohlo zdát,“ říká Jan Freiberg, ředitel Galerie Františka Drtikola Příbram.

Už několik měsíců připravujete hernu na virtuální realitu. Co vás přivedlo k tomuto nápadu?

S virtuální realitou mám zkušenost od roku 2015, když jsme ji jako jedni z prvních v ČR vytvářeli s Vojtěchem Radou pro Galerii Na shledanou. Tehdy jsem nechal přenést galerii a několik výstav do digitálního prostředí. Vytvořili jsme několik děl ve spolupráci s malíři Josefem Bolfem a Danielem Vlčkem a hudbu složilo česko-čínské duo Ba:zel. Nepředstavujte si však kopii reálných výstav, využili jsme možnost nového média a vytvořili naprosto nové věci. Díla jsme pak prezentovali na nejrůznějších místech, například v Českém centru v Berlíně v rámci velkého festivalu technologií.

V Příbrami jsme začali workshopem pro studenty a studentky. Ve spolupráci s Petrou Peštovou a Lenkou Šenkovovou jsme v době jarního covidu realizovali online kurz, kde přítomní spolupracovali při tvorbě architektonického návrhu. Chtěli jsme, aby se dozvěděli, že mezi digitálním a reálným světem nejsou tak velké bariéry, jak by se mohlo zdát.

V galerii otevřeme nový výstavní prostor. Připomínat bude arénu na kohoutí zápasy kombinovanou s měkkým vypolstrovaným pokojíčkem. Diváci přijdou většinou ve skupině, zaplatí si čas a jeden z nich nasadí brýle. Bude zažívat díla na pomezí současného umění, filmu a her, druzí se na něj budou dívat, pak se vystřídají.

Virtuální realita a galerie nejsou zatím spojením, se kterým bychom se pravidelně setkávali. Jak revoluční je váš projekt v rámci České republiky?

Virtuální realita má už stálé místo při krátkodobých výstavách nebo na festivalech. Nevzniká jí ale stále tolik, aby se mohla postavit vedla tradičních médií, jako jsou obraz nebo socha. Formou produkce se přibližuje filmům nebo počítačovým hrám a je drahá. Jako dlouhodobá součást výstavního programu bude proto v ČR jedinečná.

Mimořádná bude stavba samotné arény na virtuální realitu, současně to bude také autorské dílo sochaře a architekta Vojtěcha Rady. Dlouho jsme hledali vhodnou formu. V případě navrhování bytu víte, co a kde chcete dělat. V kuchyni je kuchyňská linka a v ložnici postel. Pro to, co máte dělat v herně v galerii, se zatím hledá forma a my ji jako jedni z prvních nastavíme. Tím bude naše stavba mimořádná. Věřím, že v Příbrami vznikne prostor, kde se budete moci seznámit s kvalitními díly, a současně tu bude místo, kam se budete moci přijít pobavit s rodinou nebo přáteli.

Kolik umělců v současnosti tvoří díla pro virtuální realitu?

Vzhledem k finanční náročnosti a nutnosti zaplatit externí odborníky, ji u nás moc umělců nedělá. Mezi ty, kteří to umí, patří Vojtěch Rada nebo slovenský umělec usazený v Praze Andrej Boleslavský. S námi ji zkoušel například malíř Josef Bolf nebo Daniel Vlček. Protože řada děl pro VR vzniká na základě zkušeností z herního nebo filmového průmyslu, je tu dost kvalitních děl, která jsou na bázi zábavy. Některá z nich budeme v galerii prezentovat, například českou, ale ve světě velmi úspěšnou hru Beat Saber.

Ve světě se VR věnuje řada významných jmen. Na bienále virtuální reality v Benátkách jsem jich vloni viděl desítky a několik bych rád představil i příbramským divákům. Budou pro návštěvníky všech generací a víme, že jim to přinese zcela jiný zážitek než kino. Virtuální realita vás obklopí a ponoříte se do ní jako do vody.

Na která díla se mohou návštěvníci příbramské galerie těšit?

Menu virtuální reality stále připravujeme. Budou tu jak česká, tak zahraniční díla, rozdělená do několika sekcí, nebude chybět ani 360stupňový film. Například skvělé je Ex Anima, na kterém spolupracoval nejslavnější francouzský krotitel koní Bartabas se svým Theatre Zingaro a francouzský filmový režisér Pierre Zandrowicz. Nyní jednáme o autorských právech.

Jak nákladné je vytvářet díla ve virtuální realitě a jak dlouho to trvá?

Jednoduché věci se dají vytvořit za malé desítky tisíc korun. Velká sofistikovaná díla produkují týmy podobné rozsahem herním studiím nebo filmovým štábům, tam mohou být částky v desítkách milionů korun. Časově se bavíme o dnech, měsících, ale i letech.

V příbramské galerii jsem měl možnost zhlédnout díla vytvořená pro virtuální realitu. Jde o nevšední a velmi osobní zážitek. Může tento způsob prezentace přivést více lidí k umění?

Když diváci uvidí naši virtuální realitu, uvidí umění. VR je nové médium, jako byla třeba fotografie. Té trvalo pár desítek let, než se stala uměním. Dnes je vývoj rychlejší a ve VR už dnes existuje řada umělecky hodnotných projektů. VR přináší nové smyslové zážitky, které dosavadní technologie nenabízely. Vnímáme svět všemi smysly, digitální i ten, co považujeme za reálný, takže je to další rozšíření sféry našeho vnímání a tím i umění.

Rozšířená realita nabyla na důležitosti zejména v době, kdy nemůžeme cestovat a navštěvovat jiná místa včetně galerií. Jakou budoucnost přisuzujete tomuto fenoménu? Zaniknou galerie, protože díla bude možné sledovat z domova pomocí přilby na virtuální realitu?

Virtuální a rozšířená realita zřejmě bude další fází lidského technologického vývoje. Pokud se neprosadí, budou tu jiné formy, k tomu směřujeme stovky let. Například fotografie ani za 180 let své existence nezlikvidovala obrazy, sochy ani grafiky. Myslím, že je neohrozí ani nové médium. Pokud to stav planety dovolí, budeme chtít zažívat věci stále nezprostředkovaně, pokud ne, může být digitální svět jedním z možných útočišť, jak to naznačuje řada filmů.

Kdy se příbramská aréna otevře?

Doufáme, že před Vánocemi. Věřím, že jako bezpečná a malá galerie s malým počtem diváků už budeme otevření. Kulturu potřebujeme. Jeden z jejich výkladů se mi líbí: Clifford Geertz charakterizuje kulturu jako „síť významů“, v nichž a s jejichž pomocí člověk žije, které přijímá od své společnosti a jež naopak předává svým dětem. To je, myslím, pro život minimálně stejně důležité jako hobby centrum. 

Stanislav D. Břeň